VIDĚNÍ se stalo realitou

Ještě teď se musím smát, když si vzpomenu na vážný výraz tváře Frr, jak vychází z tranvaje.
Jeho slova mi ještě teď zní v uších, ačkoli to již je kapku déle od dne D, tedy dne "mého vidění"z 22.3.2016.
V ten den po ránu, byl navíc spáchán reálný, vražedný zločin v Bruselu:-(, a tak se Jiřímu ani nedivím, jak se kolem sedmnácté hodiny večerní tvářil, a co pronesl.

Honzo, myslíš, že je dnes dobré uskutečnit ukázku tvého stroje v té restauraci?Já bych to možná odložil, co?
Ano, v ten moment jsem ho chápal, obvzláště pak, když vedle mě stálo něco tak velkého, a hlavně navíc přikrytého v modrém prostěradle, jako je velký barel od pivo.Chtěl jsem kluky v restauračce později překvapit mím výtvorem, a tak jsem to tehdy ještě zabalil.
O tom co se stane po ránu 22.3.v Bruselu, jsem před tím neměl ani potuchy.
Navíc jak se říká, vlak byl rozjetej, a já už z něj nechtěl vyskočit.Život je holt někdy Hodně Drsnej:-(

Jiří, kdo se bojí, nesmí do lesa, odvětil jsem.
Já do lesa ale nechci, odpověděl Jiří, a v tu ránu jsem smíchem málem vyprsk.
Náhle se ukázal i Josef.Zastavil se, a uvážlivě hleděl na můj ukrytý výtvor.
No, že prý by to také asi odložil, tedy tu mojí ukázku mého perpetum mobile.
Kluci, buďte v klidu, vždyť o nic nejde, no, a když na nás vyrazí URNA, tak já jim to normálně vysvětlím, tak už pojďte, kachnička čeká.

Šli pomalu, jako šnečci, jen já si to štrádoval se svým velkým, ale lehkým balíkem stále kupředu.Můj stroj je sice velký, ale je vyroben převážně z zmontážní pěny, až na ten motor, co se ukrývá uvnitř jako
pohon.
Zastavili jsme se u vchodu velké a pěkné čínské restaurace, s velkým, křišťálově čistým akváriem, plných krásných velkých ryb.
Z kluků prýštila nejistá aura, a taky něco jako napětí, no a tak jsem musel vstoupit do restaurace s tím báglem jako prní.
Nu což, vždyť jsem si to taky vymyslel, a kachna už byla taky tak blízko.

A tak se na place objevili tři muži, "Einstein", "Íráčan" a něco jako "Skinhed" s velkým pytlem:-)
Ale jelikož v té restauraci byli již jednou, a navíc se tam již už i "předvedli v dobrém světle", tak je Číňánci nevyhodili a nezavolali ani
žádné komando.

Sedli jsme si ke stolu a já hnedka pohotově vytáhl z "pytle" starou a zajímavou hračku, která jezdila, při nárazu do čehokoli hodila zpátečku, a zase jela dopředu, a přitom se nad ní navíc ještě vznášela malá polystyrenová kulička.

V ten okamžik tam byl malý Číňánek, tak jsem mu to lunární vozidlo půjčil na hraní, a to i s tím zdělením, že v tom "velkém báglu" mám ještě jednu takovou podobnou hračku.
Všicni Číňánci se pousmáli, uklidnili, a bylo vše ok, až na to, co se dělo pak.
Dali jsme si s klukama kachničky, pěkně si pokecali o všem možném i nemožném, a na závěr jsem jim předvedl svůj "raketoplán".

Ke spuštění stroje jsem však potřeboval elektřinu, kabel jsem měl s sebou, a tak už jen zbývalo se jen optat personálu o svolení zastrčit kabel do zásuvky:-))

Konečně jsem odkryl okřídlený a nevídaný stroj, který byl zatím ještě v klidu.
Jeho účelem nebylo to, aby vzlétl, ale to, aby svítil, různě blikal, dokonce i hrál muziku, ale hlavně PŘEDEVŠÍM TO, aby nad rourou o průměru deseti centimetrů, která se tyčila nad tímto rakeťákem,
pak vzlétla postříbřená koule, velká jako kopací míč, a vznášela se ve vzduchu, stejně tak pěkně, jako u té menší hračky.

No, a tak se pak náhle, v tiché večerní atmosféře ozval Hřmot(výkon motoru 3000W, rychlost proudění vzduchu 300km/hod, akustický výkon-106dB), a nad lunárním strojem se vznášela velká koule do výše jednoho a půl metru, kde krásně levitovala, prostě povedlo se, paráda, no,
až na ten "mírný hluk", který donutil skoro všecny Číňanky si zacpat svýma maličkýma ručkama, svá maličká ouška:-).Myslím, že tam příště máme plot:-)

Klukům se to prý líbylo, a ještě více se jim podle mého líbylo jistě i to, že jsme neskončili v klepetech, jelikož bylo právě 22.3.2016:-(,
no, to prostě nevymyslíš.



Omlovám se za případné chybky, no, snad jich tam tolik nebude :-)