Kavárna

Chodila jako tělo bez duše, dívala se do výloh.
Vzpomínala na ty chvíle, kdy jí obejmul, když jí bylo smutno, jak ji každý večer před spaním políbil a jak jí vždy nastavil rameno, aby se na něm mohla vyplakat.
Ano, na to vše si pamatovala až moc dobře.
Nyní stála před kavárnou, kde sedávali.
Nakoukla dovnitř přes velké skleněné okno a ztuhla v půli kroku.
Seděl tam.
Jako vždy na stejném místě, četl noviny.
Jakoby ožila, zírala na něj s nadějí.
Moc by si přála, by bylo vše jako dřív.
Vybavili se jí všechny chvilky s ním....

Jak se každé ráno hádali o kousek slaniny, při obědě kdy se kopali pod stolem.
Když šla se psem na procházku, kde pak na něj čekali až přijde z práce.
Na vášnivou pusu na uvítanou.
Společné čtení u rozpáleného krbu.
Plánování rodiny.
Moc si přáli mít spolu miminko.
Povedlo se, až na třetí pokus.
Nastala zima, padal sníh.
Chtěla ho překvapit, a tak se vydala se psem na procházku.
Čekali.
Z ničeho nic, pes začal štěkat a zběsile se rozeběhl.
Jelikož byl na vodítku, tak sebou strhl i jí.
Upadla na břicho.
Potratila.
Poté se jim už miminko nepodařilo.
Nemohla mít děti.
Jejich vztah skončil.
Probrala se ze svých vzpomínek...

Najednou k němu přistoupila jakási žena, zvedl hlavu od novin a od srdce se na ni usmál.
Vstal a nežně ji políbil, přitom jí hladil na břiše.
Teprve v tu chvíli ji padl zrak na její břicho.
Byla těhotná.
S ním.
Když je spolu viděla, musela přiznat, že jsou spolu šťastní.
Bude mít mimonko, splní se mu sen.
To ona mu již poskytnout nemohla.
Nic nebude jako dřív.
Smutně se pousmála, otočila se a odcházela.
Nezahlédla, jak se na ní díval, když odcházela.