Hvězdoslav

Dala jsem mu jméno Hvězdoslav.

Pro tu hvězdu na čele.Svítila jako ukazatel slaného rodokmenu.

Narodili jsme se stejně ve znamení vzdorovitých hlav, co jim není cizí hrdost.

 

Kobyla mu poskytovala stín v horku minulého léta a stála nad ním hodiny, jakoby pózovala  sochaři, hlavu  láskou skloněnou.On sotva se džel na svých dlouhých kolenatých nahách.Prozkoumával zahradu.Byla mu tehdy velká, jako celý svět, ale za poničeným děravým plotem z něj ještě kousek koukal.

 

Vítali jsme se nadohled ze dveří našeho domu, já plné ruce plevele z předzahrádky, on průzkumník smělých výprav za máminým zadkem.

Chuť na něco nově šťavnatého, nebo zvědavost co jen je tam dál, kdo ví.Najednou si hříbě cupká po silnici,kde na rovinatém úseku si "ohleduplní" řidiči rádi zkoušeli protáčkovat otáčkoměr.

Kobyla nervózně běhala kolem plotu, snažila se dírou, která byla hříběti tak akorát  dostat ven a Hvězdoslav si zrovna rozpomenul na strýčka Skočdopole.

 

Někdy člověk neví co dělat dřív. Zastavovat dopravu, volat majiteli stájí, nebo uklidňovat zmatenou kobylu.

Nakonec je nejlepší vzít tojedno po druhém a Tulák s hvězdou, se stejně šikovně jako se doslal ven, nejednou přimotal k mámě a byl zase tam kde měl.

 

To už u mě zastavilo hybridní Volvo a pan milionář si vyslechl kázání o investicích do sice cizího plotu, zato nepoškrábeného šampiona.Bral to s úsměvem,prý:"Koně se nejlíp hlídají sami".

 

Viděli jsme se ještě párkrát u jablka. S Hvězdoslavem.

Až dnes odpoledne.Přez zimu v zahradě nebyl.Střídá trysk s cvalem, zahrada je mu malá, a já nestačím zírat jak dokáže těsně před plotem zatáhnout brzdy v kopytech, vybrat směr a znova ve vteřině zrychlit do trysku.Čekám kdy plot přeskočí a na asfaltě bude nacvičovat bruslení o čtyřech neznámých. 

Děvče co ho jezdí a majitelka stály každá na jendnom konci zahrady ruce rozpřažené a křičí:"Brzdi, brzdi, brzdi!"

 

Musím ho vidět z blízka.Tak jim tam povídám ten letní příběh s otázkou, jak moc by mě zajímalo jesti by mě poznal?

Zrovna se řítí do osmého kola.Trysk přechází v cval a já furiantsky pokřiknu: "Hvězdoslave!Jestlipak si mě pamatuješ?"

Zapíchnul to na dva metry ode mě, klidě se vrátil, pohodil si hlavou, jako by na mě mrknul : "A ty myslíš, že na víly se  zapomíná?" A metelil si to tryskem na konec zahrady. 

Šla jsem k domu pomalu, něco mi teklo slaného z očí.Majitelka řvala:"Brzdi, brzdi, brzdi!"

A já věděla, že i kdybych někdy přítele ztratila, před chvílí jsem jednoho našla.

Ti opravdoví, na sebe přeci nezapomínají.