Minulost nesmrtelná láska

Začalo to někdy v roce 2008, ten rok pro mě byl něčim významnej. Dodnes nechápu proč, proč zrovna tenhle rok mi dokázal tak ublížit ale zároveň naplnit tak mojí prázdnou duši a dát takovej pocit štěstí.

Někdy v květnu, roku 2008 jsem se seznámil s jednou slečnou která byla ze stejného městečka jako já. Když říkam městečka tak věřte že je to opravdu městečko s pár obyvateli ( cca. 4000 v té době )Když sme šli poprvé ven, něčim mě oslnila, jako by nad sebou měla neviditelnou zlatozář a zároveň smích dábla. Hned první den, jako mladí nezkušení školáci jsme strávili spolu dlouhý čas v zájemném objetí a poznávání jeden druhého já měl tak zvláštní pocit. Pocit že je to něco co mi vždy chybělo, co naplnuje prázdné místo v mé duši. Hned druhý den sem jí musel vidět znova, domluvili jsme si další schůzku a hned co jsme se uviděli sme se objali a políbili, takhle to šlo týden po týdnu. Ten rok celkově byl pro mě dost významnej, kamarád měl pořád volnej barák protože rodiče furt někam jezdili, takže to byli nekonečný párty, plné trávy a alkoholu. V té době, bud sem byl venku s již zminovanou slečnou a nebo u toho kamaráda. Po nějaké době, co jsme byli spolu, pili vína kouřili marihuanu. Tak jednoho krásného dne, kdy jsme měli být spolu, měla skrat nebrala mi telefony neodepisovala na sms a já nevěděl co se děje, skončila na jednom místě které je na okraji našeho městečka. s pořezanýma rukama a napraná práškama. Když sem jí našel říkala že je tam negativní síla co jí tam tahla, to místo kde sem jí našel je strašidelné samo o sobě jsou tam totiž 3 vchody do zatopených jeskyn, které sami o sobě nahání hrůzu a opravdu jsem slyšel že tam jsou negativní vlivy. Jestli to mělo spojitost? To opravdu nevim, popravdě byli jsme spolu půl roku a já tohle zažil asi třikrát. Nikdy jsem nepochopil proč jeden den je vše super a druhej den takhle, že je zas u nějakýho místa kde u nás údajně lidi slyší v opuštěné budově hlasy a zvuky z vyhořelého lékařského střediska. Už spolu nejsme skoro 8 let, není rok kdy bych si na to nevzpoměl, proč to tak bylo, proč jako jediná mi naplnovala štěstím a zároveň dělala co dělala. Dodnes si myslim, že z mé strany šlo o bláznivé zamilování, k někomu koho sem neznal, určitě ne její odvrácenou stranu. Z její strany to byla asi touha, mít někoho, zkusit poznat lásku, ale bohužel sem jí nedokázal pochopit a pomoc jí. V tomhle ohledu sem nepochopil víc věcí, například když mi jednou volala jak jí moc chybim a o pár hodin dýl se semnou rozešla. O několik let jsem si uvědomil, jak sem se choval před vztahem sní a pak po vztahu sní, byl sem zlej a možná to ve mě viděla tak mi opustila. Možná mi ten konec tak ranil že to ve mě něco zanechalo ale kdyby se mi někdo zeptal, jestli ji stále miluji. Nedokázal bych odpovědět.