Chvilka u zubaře

 

 

Prapodivný zápach a hrobové ticho. Všude je cítit desinfekce a hlavou se každému prohání otázka provinění, jak se staral o svoji ústní dutinu. Málokdy přijde do čekárny člověk, který by nebyl nervózní a nedal to alespoň jedinkrát najevo drobným povzdechem po zpuštění vrtačky v ordinační místnosti. Čekárna u zubaře K...... je dnes jako obvykle poloprázdná.

 

Na jedné lavici sedí starší muž s vousem, možná padesátník. Naproti němu sedí druhý, možná o něco starší a vesele se baví. Opodál postává nervózně mladá slečna, bílá jako stěna a naslouchá jejich rozhovoru.

 

 

„Tak Kájo dneska snad už naposledy, možná už konečně dostanu umělý.", zasmál se chlapík a v puse se zažloutly poslední přední zuby.

 

„Tenhle zubař tě tu bude, Edo držet, jak jen to pude, víš, že má málo lidí, všichni z něj maj strach a choděj radši jinam."

 

„Všichni mu řikaj "Řezník", přitom mi nikdy nic špatnýho neudělal.", pokyvoval hlavou Eda.

 

„Prej tenhle zubař nerad umrtvuje a injekce ti do dásně dává jak tetanovku do zadku.", čekárnou se rozléhá mužský smích.

 

„Když si vzpomenu, jak mi otec vyprávěl, že museli jako malí chodit na trhání zubů ke kováři, tenkrát to prej byla pro některý noční můra.", zasmál se znovu chrochtavě Kája.

 

 

Z ordinace se zrovna hlásí ke slovu odsávačka, která naznačovala, že se bude vrtat. V čekárně nastalo hrobové ticho. Slečna opodál mění ve tváři barvy jako chameleon, až se po chvilce raději posadí.

 

 

„Je vám dobře slečno?", stará se jeden z chlapíků.

 

„Bylo mi už lépe, ale děkuji za optání.", slečna polyká ztěžka v suchém hrdle napětí.

 

 

Otevírají se vchodové dveře a do čekárny přichází mladá dáma, krásně oblečená, ale také převoněná, jako když s sebou přitáhla celou parfumerii. Posadila se vedle mladé slečny a vytahuje z kabelky čerstvý bulvár.

 

Vrtání v ordinaci na chvilinku ustává a opět se po místnosti rozprostírá ticho. Netrvá to však dlouho a otevřou se bílé dveře. Do čekárny se vetře nová dávka desinfekčního zápachu, až sebou mladá slečna málem sekne. Ze dveří vychází sestra a požaduje po nově příchozích potřebné informace.

Sestra přistoupí k navoněné dámě a hned se začne vyptávat. 

 

 

„Dobrý den paní T......, vy jste přišla na vrtání té bolestivé sedmičky?"

 

„Ano, dneska jsem vůbec nemohla spát. Bolí to jako ďas."

 

„Dobře, pan doktor vám tam potom píchne jednu včelku a něco s tím uděláme."

 

„Tak si prosím počkejte, než na vás přijde řada.", sestra se otočí a směřuje zpět do ordinace.

 

 

Všichni čekají, až se zavřou dveře. Někdy to spíš vypadá, jako když každý čeká, než se zavře brána do pekel.

 

Eda se dal s Kájou znovu do rozhovoru, tentokrát však velmi tichého, aby nebyli slyšet.

 

„Prej včelku, ten jí tam pošle takovýho sršáňa, že to bude ledovat ještě tejden.", pošeptal Kája druhému chlapíkovi.

 

Čekárnou se ozývá znovu hlasitý mužský smích.

 

Po chvíli ticha se znovu otevírají dveře ordinace a z nich vychází mladý muž. Drží si ústa, jako kdyby přepočítával přeživší zuby. Dlouho se nezdržoval a šel pryč.

 

Dveře ordinace se ani nezavřely a už z nich vychází sestra a volá dalšího.

 

 

„Tak prosím, pane B.....", sestra pohledem vyzývá vousatého chlapíka.

 

 

„Tak zatim Edo."

 

„S Bohem Kájo.", chlapík na lavičce se začne hlasitě smát.