To není fér

To není fér 

     Tohle nedopadne dobře, šeredně si to odskáču . . . Jak se říká, cejtila jsem to v kostech, hned jak jsem se přiblížila. Fakt jsem se snažila být co nejmíň nápadná. V podstatě jsem k nim vysílala signály typu: jsem solnej sloup, jsem tráva, jsem neviditelná. Bohužel, bylo evidentní, že to nezabralo. Všimly si mě . . . a bylo jich hodně :-(. To není fér . . .

     A už je to tady! Najednou zničehožnic už byly u mě! Bylo jich pět. Ty ostatní situaci monitorovaly zpovzdálí.  Stačilo ale i těch pět. Pět na jednoho! To je opravdu podlý! Zákeřnost největšího kalibru! Ne, je vidět, že ani za ta léta společnýho soužití, se nikterak neasimilovaly! Je to prostě marný. Na někoho můžete jít po dobrým, s vlídností a stejně je to na . . . nic. Sotva se totiž otočíte zády, tak vás do těch zad bodne!

     Ach, stála jsem tam úplně bezbranná! Můžou si se mnou udělat, co budou chtít, a já se jim neubráním . . . Nemám v ruce zhola nic. Žádný zbraně – jsem mírumilovný tvor. Myslím, že se po dnešku budu muset změnit! Zásadní otázka ale teď zněla, jestli ten dnešek vůbec přežiju?! . . . Doufala jsem, že ano!

     Stejně, až na mne zaútočí, což bude za několik vteřin, tak bohužel nestihnu ani rozeslat poslední esemesky typu: Miluju vás všechny, . . . Někdy si vzpomeňte . . . a tak podobně . . . :-( Ano, jestli teda přežiju, musím se nad sebou vážně zamyslet. Násilí se nemá jen stále ustupovat! To pak už prostě jednoho dne nemáte ustoupit kam . . .

     Na další zajímavé úvahy už ovšem opravdu nezbyl čas. Zaútočily! Vtom mně hlavou bleskla spásná myšlenka! Když se přece nemůžu bránit, můžu udělat něco jiného! Někdo z vás si třeba v tuto chvíli řekne: zbabělec, měkkejš, . . . Ale to je mi úplně fuk. Jde přece vo můj život, ne vo váš! Vystartovala jsem jak nejnovější dron křížený s raketou a pádila hlava nehlava do úkrytu. Oni za mnou! Cha! Teď se ukáže, kdo má víc natrénováno!

     Zabouchla jsem za sebou dveře od předsíně a rozchechtala jsem se na celé kolo. Chechtala jsem se jako blázen, ale vy, kdo jste už někdy prožili nějakou tu podobnou zlomovou chvíli ve vašem životě, tak vy, mě pochopíte! Stres se mi z těla odplavoval jedna báseň a bylo to super! Jo, vážně von ten adrenalín má něco do sebe!

     Au! Sakra! Cejtila jsem vzadu na krku štiplavou bolest! Tak přece! Jedna z nich mě dostala! Ale jen jedna, to bych mohla dát. Ale hele! - vona to nedala . . . Na podlaze předsíně ležela nehybná včela. . . A pak že život není spravedlivej . . .