Závislost - 2. závěrečná část

. . . No, Heleno, to snad nemyslíš vážně?! Kam za nima chodíš a vůbec - co tam děláte??? Můžeš mi prosím odpovědět teď hned? Je to tu nějaký hustý, pomyslela jsem si mým oblíbeným obratem a mlčela jako dub. Ale, ne, tati, vložila se do toho dcera, to je skupina na netu. Dyť jsi mě tam sama přihlásila, abych jako měla nějaký kamarády v oboru. Ty, ty, jedna zrádkyně! Málem mi vyhrkly slzy. Jenomže to jsem fakt nevěděla, kam až to povede! opáčila drze a měla na mysli určitě to svoje zrní . . .

     Tak vysvětlí mi tady už konečně někdo, o jakou skupinu na tom netu se teda jedná? Proboha!!! Jde o anarchisty?! Bojuješ proti mafii?! Chceš předčasný volby?! Tak mluv, víš, že když mi řekneš čistou pravdu, tak to třeba zkousnu. Ale hlavně mi, prosím tě, nelži! Jestli jde o nějakou tu ekologii, inciativu za záchranu džungle na Srí Lance, přenášení žabek přes dálnici, tak to se, Heleno, neboj, vždyť víš, že to jsem na tvojí straně. Už i ten odpad třídím docela rád. Tak, ven s tím!

     Dobře, jsem ve skupině, vydechla jsem odevzdaně. Nebylo vyhnutí. Manžel zdrceně: tak přece . . . Jo, ale není to tak, jak to vypadá!!! rychle jsem dodala. Ty tam někoho máš, viď!?, a podíval se na mě podezřívavě. Načež se ke mně přitočil a šeptl mi přímo do ucha: to by vysvětlovalo i to pozastavení našeho intimního života . . . Ne, proboha, Tondo, co si to vo mě myslíš!, šeptla jsem mu do ucha nazpátek. Ne, tohle je úplně jinak! Jen jsme si tam vyměnili pár nevinnejch komentářů. Cože? Jakejch komentářů?, chtěl vědět. No, je to literární skupina. L i t e r á r n í, rozumíš? Tam jsou lidi, co mají rádi l i t e r a t u r u, takže z toho je zřejmý, vo co jde, ne?

       A bylo ticho . . . Teda ne úplný, protože kuchyňským prostorem teď lítala moucha a děsně bzučela. Bylo to na nervy. A smysl?, vypravil ze sebe muž chraptivým hlasem, když přestal pozorovat tu mouchu. Jakej to má smysl? No, vlastně žádnej takovej nějakej praktickej, jestli jako myslíš na finanční prospěch. Jde o to, že tam lidi posílají různý básničky, příběhy a tak a ty druhý je zase čtou. Jedny i druhý z toho mají radost!!! Snažila jsem se mu to nějak přiblížit. Muž během mýho monologu otevřel pusu, z čehož jsem usoudila, že až domluvím, tak mi k tomu nejspíš nějaký ten svůj komentář taky sdělí, ale nic . . . Zase tu pusu zavřel.

     A zase bylo ticho . . . Protože už se však ta moucha odstěhovala do vedlejšího pokoje, tak teď to ticho bylo dokonalý a vlastně děsivý. I děti čekaly nějaký ten citový výbuch, který mohl lehce vyústit v rodinnou tragédii. Heluš, ty proti mně něco máš? manžel opět promluvil. Ty svoje niterný pocity probíráš s docela cizíma lidma, a já?, odmlčel se . . . a smutně vzdychl.  Dyť já bych si ty tvý díla třeba taky rád přečetl! . . . Fakt?, nevěřila jsem svým vlastním uším. Já myslela, že by tě to nezajímalo. Proč by mě nemělo zajímat, jaké myšlenky má moje milá žena!? Tondo! Já tě miluju, vypadlo ze mě! Dyť já tebe, Heluš, taky! 

     Obě děti teď zkoprněle zíraly na svoje rodiče, kteří si tu právě zcela nečekaně vyznali lásku . . . :-).  Nejspíš si v duchu pomyslely, že jsme se tak trochu trapný a možná jsme se už dočista zbláznili . . . Ale nám s Tondou bylo moc fajn . . . :-). A tak nám ta moje "závislost" připomněla, že jednomu na druhém pořád záleží, což je opravdu fajn vědět :-).