Intuice, která nám zachránila život

Těsně po sametové revoluci jsme si s manželkou koupili srub v Karlickém údolí.
Bylo to tam moc krásné, večer oheň, starý šerif, a pod naší osadou SOKU, ještě další vě staré a známe osady, Tornádo a osada Studená.

Bylo nám kolem osmsadvaceti, měli jsme svojí chajdu, starou, ale spolehlivou Škodu 1000 embéčko, a bylo nám fajn.
A tak tedy jednou v pátek jsme vyrazili na na naší osadu.
Já si po obědě dal pivo, a tak řídila manželka.
Jedeme tedy přes několik malých obcí, a až se po dvaceti miutách se ocitáme před známou užší serpentínovou cesou, samá ostrá zatáčka, jedna za druhou.
Tady jsme jezdili vždy opatrně, jinak to tady ani nešlo.
Před těmito klikaticemi byla ještě jedna delší, hlavnější cesta, kde se dalo ještě jet celkem z ostra.

Vjeli jsme do prví a další zatáčky a najednou smyk.
Manželka jela opatrně, ale stačilo kapku letního kuropění a bylo hotovo.
Manželka to zvládla pěkně, ale co naplat, auto se zastavilo tak,
že jsme bokem zatarasili obě strny úzké silničky.

Dodnes si vzpomínám na ten fofr.Jakmile jsme zastavili, vzal jsem Beníka(malého německého pinče), hodil ho manželce bez jakých koliv řečí do klína, otevřel dveře ani jsem je nezavřel, a pááádil zpět do zatáčky, která byla předemnou.Byl to fofr, takhle jsem ještě snad v životě rychle neběžel.
Sotva jsem doběhl do zatáčky a zahlédl tu již popsanou rovinu, tak jsem navíc začal mávat oběma rukama nad hhlavou jako oživot, a to prato,
aby chlápek, který jel pěkně z ostra s plně naloženou Tatrovkou butrů do kameného lomu, který se nacházel právě v tomto údolí, co nejrychleji zastavil.
Šlo to všechno ráz naráz.

Kdybych tam běžel jen otřicet vteřin později, tak jsme byli, no spíše by nás už asi nenašli.
Později mi manželka říkala.
No, ty jsi vyletěl z toho auta tak rychle, že prví co mě napadlo bylo, že si asi dostal nějakej šok, a že jsi prostě asi v nějkým šoku.

Pak jsem ale pochopila, když jsem uviděla tu nařachlou Tatru kamenama, že to nebyl šok, ale neuvěřitelná blesková reakce, která nám zachránila život.
No, říkejte si tomu jak chcete, ale já tomu říkám intuice, a rád přidám, že Ten nahoře mě zase včas varoval, a do dneška Mu za to mnohokráte Děkuji.