Den jako každý jiný i když....

Prostě to začalo jako každá jiná sobota. Probudila jsem se, umyla, došla se psem a zapla ajsko.
Napsala mi kámoška. Nejen taková kámoška. Ona je na chlup stejná jak já. Nemyslim vzhledově, ale všim ostatním. Chování, pak to že řekneme ve stejnou chvíli stejnou věc, myslíme na tu stejnou věc. Může se to zdát jako náhoda nebo tak, ale s náma je to jiný. Nám se to nestává jen někdy, ale tak třikrát za den.
Strašně zvláštní je to, že jsme se nikdy nepohádali. Ani jednou za tu dobu co se známe a to už je to devět dlouhých let. Ani na minutu jsme se spolu nepřestali bavit. Bohužel nic netrvá večně.
Bylo tak kolem půl desátéa my seděli na lavičce, na které po večerech sedáváme a blbi. Já byla jen v triku a začínala mi být zima, tak jsem si šáhla pro bundu, která byla na lavičce a to byla asi chyba. Na té bundě byl někde zachumlaný její mamky telefon. Takový celkem pěkný véčko. Jak jsem s tou bundou škubla, telefón vyletěl. Naštěstí s nim nic nebylo, byl akorát malinko škrábnutej.
Nastala "minutka ticha". Obě jsme nic neříkali, akorát koukali na ten mobil, který měla v ruce a otáčela ho proti světlu pouliční lampy.
Já nemohla jsem vědět, že tam je.
Najdenou se zvedla a šla. Volala jsem za ní ať nechodí, že jí za to mamka akorát vynadá. Totiž měli jsme už být u nás, místo toho aby jsme posedávali na "naší" lavičce. Otočila se, koukla, něco zakřičela a šla. Ptala jsem se sama sebe => mám jí zavolat nebo ne.... Nakonec se mi na display ukázalo calling. A vlastně teď se mi vybavuje to, že ona mi s nim ráno taky flákla. Ale to by nebylo, aby se nám to nestalko stejně že?? NO, ale zpět k tomu calling. Zvedla mi to, ale nic neříkala. Pak mi poslala SMSku. "Za 15min u skoly, estli chces.Me je to jedno."
Obě jsme tam přišly v té skoro noci docela potichu a vyříkali si to v klidu.
Po cestě k nám, jsme si uvědomili, že je to poprvé co jsme se pohádali. Jiní slaví, když jsou v klidu, ale my ne... Najednou se nám oběma zvedly ruce a věděli jsme co bude následovat. Náš pozdrav. Jen jsem sledovala jak se nám mihotají ruce v tom světle lampy a byla ráda, že naše (sice první a na .. řekněme dalších devět let poslední) hádka trvala bezmála dvacet minut.