Popelka

Přišla ke mě mlaďounká servírka. Vsadil bych se že sotva dokončila střední školu.
Vypadala ztrhaně, v modrých očích se ji zračilo vyčerpání, obličej, ačkoliv bez jediné vrásky, se jevil stařecky, k tomu ušmudlaná zástěra a pocákané tričko dotvářelo dojem popelky.
“Dobrý den, co pro vás mohu udělat?“ řekla hlasem ztrhanějším než její tvář.
“Dal bych si pivo“ odpověděl jsem vítězoslavně.
“Jaký?“ zeptala se tónem znuděné herečky, jež tuto scénu zkouší už po sté.
“Jaké máte?“
“Polička 11°,Staropramen 11°, Staropramen 12° nefiltr“ zarecitovala servírka hlasem, který mě v mých myšlenkách zcela utvrdil.
“Zkusím tu poličku„
Kývla na srozuměnou a rychle to škrábala do úzkého bločku.
“Ještě něco?“
“Ne, vše“ odpověděl jsem a pokusil se o úsměv.
Oplatila mi jakousi parodií a odešla, sbírajíc po cestě prázdné půllitry.
Zamyšleně jsem ji sledoval. Zmizela v kuchyni a vzápětí se zase vynořila. V třesoucích rukou nesla tři polévky. Čekal jsem koho polije dřív zda sebe či hosty. Bravůrně je položila na stůl aniž by je vylila, což s tak třesoucíma se rukama byl kousek hodný cirkusu.
Opět zmizela, tentokrát však za barem, objevila se s několika pivy v rukou. Většinu jich rozdala až s posledním přišla za mnou.
“Prosim“ řekla a položila ho na stůl.
Avšak místo aby krígl pustila, stiskla ho pevněji. Druhou rukou se opřela o stůl, oči pevně sevřené.
“Jste v pořádku?“
vyhrkl jsem vyděšeně.
“Samozřejmě“ odpověděla poněkud nedůvěryhodně dívka. Kríglu ani stolu se však nepouštěla.

“Opravdu?“
“Ano, jen se mi trochu zamotala hlava“ řekla, usmála se na mě tou její nacvičenou umělotinou a posunula pivo ke mě blíž. Chystala se odejít.
“Slečno?“
“No?“
“Mohu se zeptat kolik vám je?“
“Devatenáct, proč?“ odvětila neochotně, v očích nedůvěra.
“A co děláte tak mladá v takovém pajzlu? Jste snad Popelka?“
„No jasný, hledám tu přece zakletého prince“ odpověděla v očích ironický úsměv.
“Hej ty krasotinko, dám si ještě jedno!“ ozval se jeden ze štangastů na druhém konci hospody. Utvrdil ji v tom ještě mohutným krknutím.
“Hned to bude“ houkla a otočila se s úšklebkem ke mě.
“No řekněte sám, takových možností, jen si vybrat“