smrti znamení

Slunce svítí den začíná. Je brzké ráno. Je krásné ráno. No a já jsem sám. Jsem na místě kde nikdo nechodí. Kde jen já si sedím. Na kopce, lesy, pole a slunce heldím. Přemýšlím o tom jaký je život. Jaký je svět. Hudba halvou mi zní. No a já dostávám se do nirvány. Do stavu ve kterém nic nebolí. Nic nemrí nic netrápí. Jen prostě sedím a hledím. Když v tom hlas. Malá holčička pláče, naříká a křičí o pomoc. Já vyskočím. Kolem sebe koukám. Běhám všude kolem. Nikdo nikdo. Nikoho nemohu najít. Jen že ona pořád pláče. Když doběhnu tam kde jsem to sylšel je to zase někde jinde. Hlas přede mnou utíká. Hlas kolem mě je. Já ho slyším. Do lesů křičím kde jsi?? Holčičko kde jsi. Kde jsi. Dokola se točím. Pořád ji hledám, křičím kde jsi?? Kde jsi nemohu ji najít. Už je to dlouho. Utíkám pro pomoc. Pořád hlas slyším. Holčička pláče a říká pomoz pomoz mi prosím. Pomoz. Prosím prosím a pak pláče. Já už nemohu. Pořád utíkám. Hlas je stále v mých patách. Pořád pořád. Utíkám. Už nevím kam. Holčička stále promlouvá. Prosím prosím pomoz mi pomoz mi. Zase jsem zakřičel. Kde jsi. No a ona zase jen pomoz pomoz mi. Pomoz pomoz mi prosím prosím. Tohle už nevydržím. Stále ten hlas. Zase slyším ho zas. Utíkám utíkám před ním. Pořád utíkám. Je to snad nějáké znamení. Proč to slyším. Když nikdo tu není. Proč pláčeš. Ještě jsem zakřičel co ti je, kde jsi??? No a pak ten hlas zmizel. Nevěděl jsem jestli jsem blázen, nebo jen prostě větr co o stromy naráží. Že by ale on vytvářel tak zřetelná slova, které pořád dokola znova a znova jsem slyše a co ten pláč?? Upadl jsem a probudil se až v nemocnici. Ptali se mě co se stalo. No a já?? Jen že se mi zdálo.Jak malá holčička pláče a naříká. O pomoc prosí. Když v tom doktor přišel. Složku v ruce držel. Do očí se mi zahleděl. Pak už jen pověděl. Jak dlouho s tím bojuji. Já nechápal jsem o co jde. Ptal jsem se s čím?? On jen nakoukl do složky a zase promluvil. Jen že slova co řekl mě umlčely. Jak dlouho bojujete s rakovinou?? Já oči jsem roztáhl co nejvíce to šlo. Já? Ptal jsem se. On je ano vy. Pověděl jsem že nemám rakovinu. Sklonil hlavu a pověděl ano máte. Tady to stojí černé na bílém. Pak už jen pověděl že nezbývá mi moc. Já jsem jen ležel. Přemýšlel. Nejdříve ta holčička a teď tohle. Bylo to znamení. Znamení že příjde smrt. Prostě a jasně umírám. Kdo nepozná nepochopí. Jen že já chci umřít už teď. Stratil jsem smys života. Stratil jsem tebe. Už nemám pro koho žít. Nemám proč tu být. Lásko teď ti říkám s bohem. Je konec. Není úniku. I kdybych chtěl není. Na tom už nikdo nikdy nic nezmění. Tak to je a tak to bude. Malá holčička plakala a říkala pomoz pomoz mi prosím. No a já ji nepomohl. Jen jsem utekl. Možná že kdybych se více snažil. Našel bych ji. No a ona mohla žít. Nevím co to bylo. Les byl prohledán. Žádná holčička nic. Jen panenka. Malá plyšová panenka, která dříve prý patřila holčičce, která tu zahynula. Prý měla rakovinu a tam prožila své poslední chvíle. Toď vše. Nic jiného jen ta panenka. Věděl jsem že to bylo znamení. Znamení že přichází smrt. No a já teď zrovna miluji. No alespoň vím komu má poslední slova patřit budou. Jen bych si přál. Koukat při tom na tebe, koukat na anděla, který mě odnese do nebe. Prosím buď u mě. Prosím pomoz pomoz mi prosím.
Teď říkám to já. Nic jiného mi nezbvá. Čas rychle ubývá. Jsem to já. Jsem to jen já, kdo umírá. Kdo sbohem světu dává. Jsem o já. Slyšíš?? Jsem to já. S hbohem ti mohu dát. S bohem ti mohu říci s bohem ti mohu zakřičet do lesů. Vím kde chci umřít.Vím kam jít. Vím to. Půjdu tam kde na na mě mluvila kde o pomoc mě prosila. No a já tam budu s ní. Půjdu za ní. Budu s ní prosit o pomoc. Budeme si hrát. Budeme si povídat, budeme spolu plakat, budeme prosit. Prosit o pomoc. Dokud nepříjde den kdy. Budeme muset zase začít žít. No a já pak půjdu tam a budu křičet. Život je sladký život je krásný. Už se na ten den těším. Bude to zase jako dřív. Pak ta holčička půjde se mnou. Budeme spolu žít. Vezmeme se. Já ji budu milovat. Když se nás někdo zeptá kde jsme se potkali. Půjdu a ukážu jim to místo. Povím tady prosila mě o pomoc. No a já pak jsem šel na to místo a tady jsem umřel. Stejně jako má milovaná na rakovinu. No a tak jsme se poznali. Pak už jen čekali až bůh nás pošle na další cestu životem. No a teď jsme tady. Tak jsme se potkali. Ona mi ukázala směr a já už jen šel. Šel jsem umřít. Miluji tě. Holka s kterou jsem se loučil. Už není není. Doufám že prožila to samé co já. Nikdy jsem nevěděl že smrt by mohla být tak krásnou. Miluji tě. Děkuji teď bohu za to že poslal na mě smrt. Děkuji za to že jsem tam seděl a tebe slyšel. Teď s mojí láskou na to místo každý večer chodíme. No a do větru spolu křičíme. Prosím prosím pomoz pomoz mi prosím. Je to krásné. Žít s člověkem který ví jak žít. Pomohla mi. Miluji tě. Budu to říkat znova a znova. Pořád dokola. Jen tě prosím. Zustaň se mnou ať se děje cokoli. Protože vím že jednou to vše prožijeme znovu. Já za tebou zase půjdu a budeme spokojení. Miluji tě. Miluji tě miluji tě ani nevíš jak. Miluji tě. Jsi pro mě doopravdy vším. Nechci nikogho jiného jen teb. Nikdy už nikoho chtít nebudu. Jen tebe. Pak jak příjde smrt. Půjdeme jeden za tím druhým a budeme šťastní pořád pořád. Miluji tě lásko moje.

THE END