Anotace: ve dvou...
Stmívá se.Sedím v obývacím pokoji , sedím sama a dívám se do skla. Velké paprsčité kořeny, vrstvy písku, podobné usazeninám života a hejna rybek.
„Rybko , rybko, zlatá rybko splň mi přání!“ ohlédnu se a za zády mi sedí holčička s culíky. Nad každým uchem velká růžová mašle, složená ze silonového šátku, sedí se zkříženýma nohama v krimplenových šatech. Očima rozzářeně sleduje malé rybky co krouží sem a tam velkým akváriem.
Chvíli se na sebe díváme udivenýma hnědýma očima, nemůžeme je od sebe odtrhnout, až se nám oběma ve stejném okamžiku ústa roztáhnou v širokém úsměvu.
Jedním dechem se ozve: „ Kde jsi se tu vzala?“
Stejným dechem zní i odpověď.: „Jsem tvá holčička, copak jsi zapomněla?“
„Jsem tvá žena, copak mě nepoznáváš?“
„A na co tu čekáš?“, zeptala se holčička, aniž by odtrhla oči od osvětleného akvária.
Věděla jsem, že mi asi nebude rozumět, ale zároveň jsem nevěděla jak od její přímé otázky odvést pozornost, tak jsem jí chtěla zmást: „A na co tu čekáš ty?"
„Nemám si s kým hrát, povídat, nemám se s kým honit, zpívat a držet se za ruku, nemám s kým tančit…"
Řekla to tak upřímně a smutně, že jsem jí už nemohla lhát. „Čekám tu vlastně na to samé."
„Na TOHO samého!" řekla holčička, skoro jako paní učitelka, najednou úplně dospělým hlasem.
„Na to ho sa mé ho…" opakovala jsem pomalu po ní, hlasem, který se ztrácel v nedohlednu, kterému jsem chtěla věřit, dát mu šanci, ale byl tak vzdálený, že jsem nevěděla, zda jej opravdu slyším, nebo se mi to jen zdá.
Za námi vrzly dveře. Obě jsem se s trhnutím otočily a holčička mě vyděšeně chytila za ruku.
„Kdo je to, tam v těch dveřích?“ zašeptala skoro neslyšně.
Jemně jsem jí políbila do vlásků a přitiskla její hlavičku blíž k sobě.
„Neboj se jí je hodná, to je naše stařena… "
Samota, čekání a často schováni před světem... Pěkné i když alarmující.
11.04.2018 07:20:59 | Koblížek
Mnohdy jsme sami na to nejdůležitější v životě...rození i smrt...bolest... jen na štěstí,být sám, byl by hřích :)
Díky
14.04.2018 04:56:24 | Malá mořská víla
Podřimující klaun,kterého si nikdo nevšiml se náhle probudil, leknutím spadl ze židle a díval se kolem sebe. Nikde, nikdo... A přeci roztomilá holčička v krimplenových šatech a velkými růžovými mašlemi ... "Pojď si hrát na babu"
07.09.2016 11:05:06 | klaun
hned jsem si to myslela klaune, že máš babu ;-)
a to je dobře, a co schovka?
schovala jsem se jednou po čtyřicítce ... a už mě nikdo nehledal ;-)
11.09.2016 15:25:45 | Malá mořská víla
Zajímavé jako ty sama. Rád jsem tě dnes poznal. Přiznám se trošku bez dechu .
18.10.2019 22:30:10 | Sebastian
Ó ...poznávám Tě Jasná;)
Díky Sebe
Vím máš oči modré jako nebe
a já nohy co z nich zebe:)
zdá se že jsi sparing
na benč...
to snad poslalo mi nebe;)
19.10.2019 17:14:35 | Malá mořská víla
Moudré. Velmi poutavé, a až mě zamrazilo. Na chvíli jsem se zastavila, zamyslela a jak ten život letí... pořád jsou v nás děti, ač už starci, stařeny... a jak ten život letí... dík za ten výraz blažený - nad vzpomínkami. Užila jsem si to. P.S. Růžové mašle Ti moc sluší. A děkuji velmi za radu ohledně anotace. :-) Krásný den.
07.09.2016 08:27:26 | Iva Husárková
jak to Amonasr napsal, tak jsem si to pro sichr přejel ještě jednou, jestli mi náhodou něco neuniklo ...
samota je hroznej padesátník ... /pade na pade/ ... někdy se jí příšerně bojím, ale někdy se jí nemůžu nabažit ...
07.09.2016 00:18:48 | Paul Nabre
ne nadarmo je to dosud největší odsouzencův trest Adame ... osobně se k ní uchyluji jen na kraťučko , pro očistu duše...mám ráda lidi :-)
11.09.2016 15:20:01 | Malá mořská víla