Nepoctivá

Nepoctivá

     Na zemi ležely kalhoty. Zvedla jsem je a napadlo mě prohledat kapsy. Prohledala jsem je všechny. A ejhle! Něco jsem našla! Stovku! Byla trochu pomačkaná. Ale nevadí, usmála jsem se, dobrá bude. Pro jistotu jsem se rozhlédla kolem. Nikde nikdo. Vzala jsem stovku a představila jsem si, za co ji utratím. No, řekněme si to otevřeně - stovka, dneska, nic moc. To takhle alespoň dvoustovka nebo třeba pětikilo. Oj, tak to by byla jiná! Za to by se dalo už leccos, zasnila jsem se . . . Nebo  -  kdyby to byla třeba tisí . . . Ale ne, tak to už vážně přeháním.

     Strčila jsem ty špinavý kalhoty do pračky a zmáčkla knoflík. Pračka začala prát kalhoty. Kalhoty bez stovky. Vlastně jsem ji zachránila, pomyslela jsem si. Jo, zasloužím si tě! Urovnala jsem ten zelený papírek, za který zítra koupím kočkám dvě konzervy super kočičího žrádla. Ať se, holky, jednou pomějou.

     Mami, ty už pereš?, zeptal se syn, který se za mnou zjevil jako duch. Fuj, to jsem se lekla! Hele, já tam asi nechal v kapse stovku. Opravdu? Chvíli jsem koukala do těch jeho smutných očí . . . Myslíš, tuhle? a podala jsem mu tu trochu pomačkanou, ale stále platnou bankovku. Jsi zlatá, strčil stovku do kapsy jiných kalhot a usmál se. Dobrá bude . . .