Když svajba, tož svajba

Ted si možu zaspivat „Gdyž sem chodívaval k Vám, bylo všeho hojno a gdyž sem si céru zebrál, dali ste mně hovno.“ Ajá sem si pomyslél, že budu první gdo ta pomiluje, stahovalas suknu u vás před vašim a já sem oněměl, ale jednu nohu mělas dřevěnu a na tej mělas přibytu skobu a na tej vysel kliček od branky a bylo po srandě. Já sem sa přiznal, také až po svajbě, o první noci s tebu. Sem odepnul také náhradu pod kolenem a hodil pod postel a tys mně po zbytku nohy hladila a povydalas: „Neboj sa, s pomoci Boži to tam dostanem.“ To je celé tajemstvi, ted sa titulujem „Stará smrdiš potem aj před tim.“ a moja nebohá sa mna nezlobi a řekne: „Ty muj malý kretiku, běž a vynes polni hajzl, hajzle.“ Ale mna nejvic sere, že u nás manželka umi enom tři jidla vařit: snidanu, oběd a večeřu, ale přez to ju mám rád, ja nebohý a nepolybeny. Venku je tak krásně, to by sa vozil hnuj, ale to néni na kapitalistické vesnici in, tak veznu si rýč a pujdu sa zryt, at je tma jaká chce.

Vy sa mnějte

Pegott