Dycky sem si myslel, že vůl mosí mnět rohy

Dycky sem si myslel, že vul mosí mnět rohy, ale ted už vím, že nemosi a každá trampota má svou mez, když nemožeš, tak zlez a je po milování, odložime to na indá. Já sem chodil fašanky aj za sněch, do poledna sem poletoval a odpoledna sem padal a za zvuku chorálu. S náma už to nevyhraju, sme šli do osvjěžovny, tam si dali závjereční dekl piva na spánek spravedlných. Jak sa říká, dvá su málo na prácu, ale moc na peníze. Venku začalo sněžit, to je ta pravá atmosféra vánoc a f hospodě u kamen a achtlíkem v ruce su každé historky přibarvené, ale krásné a nechce sa dom.

„Co sem Ti to chtěl řéct Lojzo, nemožu si zpomnět.“

„Zpomínaj Franto honem, pujdem dom, tak zpomínaj.“

„Už to mám Lojzo. Ty si chuj jak tá lampa, to sem Ti chtěl řéct.“

A nic dat, to je téma na pokračování, ale f dobrém sa rozejdu, že si to dovykládaju zitra f šentyšu o šestéj po klekání, tak sa na krátkém dni povídá a ide to aji bez televize a vymoženosti moderni doby, gde vypnu elektiku a nevija, co maju dělat.

Lidé, bděte!, to říkal strýc Fučik a my si přidaly, fšeci sa sem nevlezete.

Gdyž už, tak už řekl, stryc Mikuš, to je říkanka na krátkém dni a jestli Vám nejde elekrika běžte dělat děti, to je radost chudobnych, jak sa povidalo a já si dám achtlík u ledničky

Na zdravi a mnějte sa