VOUSATÁ JARMILA

 

Toho rána se probudila a pomyslela si: něco je jinak. Vyskočila a pohlédla do zrcadla. „Jéžišikriste!!!“ Byla vousatá.

 

Otevřel oči a potěšeně zabroukal. Nevadí, že je malý a vousatý, vždyť je skřítek!

 

Když na to pomyslí zpětně, nevzpomíná si, kdy to začalo. Nedá se říci, že by to byl jeden z významných okamžiků, které si žena zapisuje do památníčku.

 

Jak by měl vypadat? Červená čepička, vousatá bradička! Rozjařeně zadupal a zmizel v kapradí.

 

Nerostly jí jemné dámské chloupky, ale tvrdé mužské vousy. Ze začátku je stříhala nůžkami z manikúry. Rostly vesele dál, povzbuzeny starostlivou péčí.

 

Objednala si (ze zásilkového obchodu) depilační krém. Po růžové, hezky vonící želatině porost rapidně zhoustl a zesílil.

 

Objednala si (na základě inzerce z časopisu) depilátor.  Kořínky měly slábnout, slábnout… Tady neplatilo "nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme", vzhledem k hustému jejich šiku vše bylo velmi časově náročné. Navíc rostly každý den.

 

Otočil se jako na obrtlíku a udělal pukrle. Jedna, dva, tři, čtyři, pět, skřítek radost pohledět!

 

Jarmila pískací přístroj totálně zavařila. Přestože byl drahý, nevzdávala se naděje a objednala druhý. Když totálně zavařila i druhý, na zásilkové služby rezignovala.

 

„Hej hou, hej hou,“ zanotoval si, „semínka ze šišek vypadnou. Zapustí kořínky, budem mít dožínky…“ Ze skřítčí opery: Do stromů fouká vítr.

 

V zoufalé snaze o záchranu se s důvěrou obrátila na svého kožního lékaře. Nebylo jednoduché přijít ve stavu důkazovém.

 

Zkoumal ji, udiven, s nepopsatelným výrazem ve tváři. Co řekl, rozjařilo sestřičku, oba se vesele smáli. „Spousta mladých mužů má opačný problém… trápí se, žádají o radu. A vám to tak pěkně roste!“

 

Houpal se na keři a vyhazoval do vzduchu červenou čepičku. „Nic není zlé, jak to vypadá, skutečné štěstí je prosté! Jen ať je dobrá nálada, jen ať to hezky roste!“

 

Vzhledem k převažujícím (níže uvedeným) záporům Jarmila lékařskou depilaci brzy vzdala.

 

- chloupky musely být větší, aby bylo za co je chytit. To znamenalo jet „tak“ autobusem a jít přes celé město.

 

- návštěva lékaře trvala až hodinu a za provedený výkon zaplatila značnou sumu. Za tu dobu jí byla "zlidštěna" pouze půlka obličeje.

 

- po dobu depilace ležela na lehátku a doktor přijímal další pacienty, kteří „koukali“.

 

Z finančních, časových a ze všech ostatních důvodů již návštěva ordinace nebyla možná.

 

Žuchl na pařez a zakřenil se na veverku. „Doubeček, břízka, smrček, někdo jim uříz krček,“ sděloval jí naléhavě. „Krček upad do šišek, shoď mi jeden oříšek.“

 

V odborném ženském časopisu nějaká manažerka (s titulama) na otázku: „Když zastáváte vysokou funkci a prožíváte takový stres, nepřipadáte si jako muž?“ odpověděla, že si tak nepřipadá, protože vousy jí zatím nerostou…

 

KRÁVA!

 

„Krávo!“ zabučel. Narazil na ni na pastvinách. Podívala se obrovským okem a švihla ocasem. Odletěl o pár metrů dál a přistál na trnkovém keři. Zalykal se smíchem a nadšením… taky ho mohla zašlápnout.

 

Po rozboru krve, který prokázal zvýšené množství mužských hormonů, začala užívat hormonální antikoncepci, určenou pro ženy s nadměrným - fuj, ten výraz - ochlupením.

 

Stranila se lidí. Snila o planetách, kde žijí bytosti se zdeformovanou hlavou, tělem porostlým srstí, znetvořenými končetinami zakončenými pařáty…

 

Zvedl hlavu… něco se blížilo… něco velkého a nebezpečného… připraveného ho sežrat. Srdce mu bilo na poplach. Obrovská rozšklebená tlama se zaschlou krví na srsti. Schoulil se do klubíčka.

V posledním okamžiku si vzpomněl, co ho učila hodná čarodějnice. Vykřikl: „Nevěř tomu, co vidíš, tvé oči tě klamou! I když jsem jen „pidi“, teď zatočím s tlamou! Čáry a máry, ať jsem oblak páry!“

Obluda zachrčela. Postavila se na zadní, z úst jí stříkaly nažloutlé chuchvalce slin. Divoce dorážela a drásala bílou mlhu, ve snaze zachránit zbytky svého oběda.

 

Když teď Jarmila vidí - černé na bílém - svá slova na papíře, připadá si jako individuum, které chodí po parku v dlouhém kabátě, občas ho rozevírá… jako, že se tak odhalila.

 

Ale co je to vůči smrti? Kdo nemá problém, je mrtvej. Jak pravil Jindra z Vyvolených: „Lidi dělají z malé housenky ještě větší housenku.“

 

Přestala si ze své odlišnosti dělat těžkou hlavu. Přestala chtít být krásná a dokonalá. Protože byla. Tam uvnitř.

 

Každý má nějakou maličkost

Každý má nějakou vadu

Proč ale dělat z nouze ctnost

Proč sedět vzadu

Jsme jenom hosté

V kratičkém čase

Žijme si prostě 

A v celé své kráse