Zrcadlo

"Bože, já jsem tak tlustá!" Znovu zazní z jejích úst, když se postaví před zrcadlo. Pokaždé, když se podívá do zrcadla se div nerozbrečí. Chci být krásná, tak jako ostatní. Chci mít krásné vlasy, nohy, ale ze všeho nejvíc chci bát štíhlá.
"Večeře!" zavolá matka z kuchyně. Už zase, zase musí jít jíst. Vždyť jedla před chvílí! Měla oběd v jednu hodinu, a snědla toho tolik! Dva knedlíky s omáčkou a ještě to ani sníst nemohla. A teď? Zase večeře.Vždy´t je už pozdě, čtvrt na sedm. Jíst může jen do šesti. "Ne, mami, nechci!"
Matka přijde do pokoje. Sedne si vedle ní na postel."Proč nechceš jít?". Podívala se na ní a všechno jí pověděla, jak je tlustá a jak nemůže jít ven mezi lidi, že by se jí smáli.
"Ale co to povídáš? Jen se na sebe podívej! seš jako kost a kůže! Co se s tebou děje? Todle není normální! Jíst musíš, jinak budeš slabá, moc slabá, a to nejde. Chceě se přeci stát slavnou herečkou, ale copak budeš mít na to všechno sílu? Neboj nejsi tlustá, právě naopak, tak neblázni a pojď se najíst."
Ano, byla to anorektička, ale dostala se z toho, jen díky své matce, její víře, ale hlavně díky tomu, že věřila sama sobě.