Kopaničářské Las Vegas

Tajak uprostřed Mohavskéj půšče trčí Las Vegas,po našem Louky,jako centrum nočního života,hýření,hazardu a zpustlosti,leží pod Kopanicama velkoměsto Bojkovice.Plní však stejný účel,lid z Bílých karpat sa tam zjížďá aby také užil užil nočního života a vůbec rozkoší.Když místním znalcům řeknete Nádražní Street,Mánesova Road nebo Sušil Streel,hded začnů pomlaskávat,začne sa jim chvět chřípí,nekeří roztahují nozdry jak hřebec,dyš ho vedou ke kobyle.A hned před jejich zrakama vyvstanou vyhlášené noční podniky,bary a kasína jako Vagón, Masáro, U bezedného soudku nebo Hvjezda.Ano, v těchto podnicích se mnohdy odehrávají historie hodné pera Balzakova.

Jednů partija s Kladnéj a Žilína vyrazila do Bojkovic popit si,zahrát automaty a polaškovat s ženštinami,keré sa tam slétaly za nočním životem jak můry ke světlu.Poněvadž věděli, jak to na takových akcách dopadá s penězama, vybrali mezi sebů nejprv peníze na taxála na spáteční cestu (ano tato vymoženost uš pronikla na východomoravský venkov) a uvažovali, jak je bezpečně deponovat.Nakonec svěřili peníze Méďovi, nejmladšímu s partyje,význačnému sportofci,který chytal za FC Přečkovice a byla u něj záruka,že peníze nezdefrauduje.Potom sa vrhli do víru velkoměsta,automaty sa točily, pivo a borovička tekla proudem,ve Vagónu to hučelo,postarší dívky sa nechávaly pozvat na vermut nebo rum občas odhalily prso nebo jinou část těla a dyš bylo dost,vytrácali sa sněma nekeří ogaři ven.Prachy mizely jako sních na slunku.Méďa měl vlastních financí málo,chtíč byl veliký a žízeň ještě větší tak sáhl na peníze svěřené kamarády,ty zmizely ještě rychleji než jeho vlastní. Nad ránem vedoucí výpravy zavelel k odjezdu,jaké bylo překvapení dyš nebyly ani peníze ani Medvídek.Proklínajíc ho, hledali kolem nádraží ,zda tam nechrápe nebo nesouloží se sexuální učitelkou.Marně.Tak se výprava vydala smutně dom plížíc se po cestě mezi lesy.Když zahučelo auto,mávali v bláhové naději, že nekoho vezme,auto ani nespomalilo a když je minulo,uviděli vzadu spokojeně se tvářícího Méďu,který sa vezl jak barón Hnida.Vzali ho totiž přečkovští fotbalisté,aby byl fit a dobře odchytal nedělní derby Přečkovice-Petrůfka.Avšak těšili se marně. Na hasičském cvičení se chlapec ožral jak měch a v nedělu a nekolik dní potom býl nezvěstný.

Jeden sůsed zas přišél U bezedného soudku k životní drušce.Býl to invalidní důchodce ,chlap sice pomenší zrůstem,ale vitální a sporý.Peněs mněl dost a toš vyrážal do Bojkovic na laš,pohrát f aoutomaty,nebo opíjat cérky(ostatně o něm psál aji Pegott ve svých pamětech).Jednůc v lednu ,zima jak svině,hýřil sůsed ve zmíněné putyce.Píl jag duha,poněkud zánovní dívlky sa k němu lísaly,on platil a býl ve svém živli.Ale jeho oblíbený likér „ Koko ve skle“,čili fernet mu tehdy šmakoval přes míru a pivo bylo vysokooktanové. Tak sa stalo, že sa opil víc jak jindy, až ho ,jak se říká,podetínalo. V tom stavu stratil poslední zbytek rozumu a pudu sebezáchovy a vydal se v tom mrazu na daleků cestu dom do Kladnéj Po pár set metroch vrávorání spadl do závěje,usnul tvrdým spánkem opilce a čekalo ho umrznutí.Ale náhodou (nebo to nebyla úplně náhoda),vracala sa tama dom jedna z dívek od soudku,uviděla toho movitého chlapíka,vytáhla ho ze závěje a na zádoch odtáhla dom. Tam uš s pomoci rodičů a bratrů ho vyslékli,uložili do postele,ona mu navařila lipového čaju. Ráno dyš sa sůsed Jaroš probrál, hned mu fšeci opřekot vykládali, jak ho Irénka zachránila před zmrznutím,nedbajíc nepohody a nebezpečí ho dotáhla na zádoch a její zásluha je, že žije. Tak v sobě našli zalíbení,sůsed se tam den zotavovál, slůbíl děvčici možné aji nemožné a odjel autobusem dom.Jaké bylo jeho překvapení, dyš od autobusové zastávky přes supermarket Teskno sa vydrápal dom a viděl tam u baráku,kerý obývál z bratrem a jeho ženů, jak stójí náklaďák a vykládajů z něho nábytek. Dyš došel blíž, uviděl jak rodina dovézla jeho zachránkyňu,včetně její výbavy a pakujů mu ju do báráku,že jí to slíbil.Rodina byla velmi pohotová a jakmile viděla možnost sa obstarší cérky, kerá také konzumovala víc,jak je celorepublikový průměr, zbavit s tým, že viděli trůbu kerý sa nebude spouzet,bez rozmyšlení tak učinila.A tak Irénka u našeho přítela zůstala uš navjeky,neboť ten se nezmohl ani na slůvko,natož na skutek odporu.Žili spolu jak dvě hrdličky,Jaroš jezdíl do Bojkovic kupovat levný rum a vydržalo jim to aš do smrti výhodně získané drušky.

A byly další historije , ale o těch až příště.