Meziré generace

Jak uchopit esenci tématu mezi ženy odlišného věku? Co z mezigenerační chvilky vzejde? To pomyšlení žádejte. 

Sejde se volnomyšlenkářská dívka dvacátého léta, pozemská slečna před čtyřicátou zimou a vitální dáma podzimu stá. 

O jarním vánku, při červáncích západu s měsícem se měnící, na obloze staletí hvězd, slečna s dívkou opodál přichází k památce vojenských veteránů. S poklonem rudou růži slečna pokládá a s polibkem v dlaních na mramor tiskne. Dívka o krok za ní pozoruje. "Tvůj dědeček na nebesích pozoruje tvory zemské a bdí nad všemi živými i nad tebou." Konejšivě dívenka pár slov do ticha tmy šeptá. Ulicí světlo lamp na kolech peláší dál. Jejich zastavení dlouhou chvíli má, před vraty leptaného skla větví stromů na zvonek řinčí k dámě sté. Chvíli trvá zpětná vazba zvonu, však pustila nás po schodech nahoru. Ve dveřích stojí menší šlechetná postava s otevřenými pažemi. Jak dílky puclí zapadají.  Slečna s laskavou výpovědí představila dívenku jako osobu blízkou. Stá dáma s úsměvem pokývla, tiskla dlaň s láskou něhy o to dívce pevněji. Cit odevzdanosti byl čitelný. Usedly ke stolku na niž zornicí lupa, malé rádio a album fotek leží, jehož stáří se těžko hádá, věk dámy mnohé vykládá. 

Diskuze v začátcích o počasí, bytí na bytě, jež obývá, postupně přicházel až k naplněnosti dne. S napřaženým uchem vědomě, vykládání dne sté dámy posloucháme. Jak den užívá si oděna do barev v parčíku u školy, kde děti o přestávkách poletují. Jen útržky dne vždy v hovoru dodává „na co mi to je, už peníze nestřádám, majetku do budoucnosti nepotřebuji, já užívám si přítomna. Nevím, co zítra se může stát." Myšlenky tohoto rázu koketuje dívka i slečna denně, ale takovou srdce ryvnou úsečností a věrností této myšlence ještě nedošli. 

Ku společnému šálku čaje přidává slečna svůj den v touze. Zašívá sté dámě záplatu na krajkové halence a slovy začíná. Sluneční svit ve vláze ranní ospalosti, vydala se ku práci. Do obědové přestávky brodila se spisy a vytvářela programy na dny dubnové. K obědu vydala se na náměstní ulici kde střetává se cesta s dívkou bdící.

Dívenku ráno paprsčí sluneční budilo pomalu. Po probdělé noci a koketování s příšeřím, dospávala ve školní lavici. Pocity za oponou, když za okny slunce hřeje vy jen sedíte a výkaly z úst učitele lapáte ten pocit neznáte? S úderem dvanácté s ladným skokem ze školy cupitá. Atmosféry náměstí nasává,  kde slečnu cestou kříží.

Setkání obě s entuziasmem přijaly. Kopečkem mangovo-malinové zmrzliny své sdružení pokřtily. Na zámeckém zákoutí shledaly kolegy pracovní z festivalu, jež organizovaly.  Dlouhé inspirující rozhovory a zhodnocení minulého týdne, jsme s úsměvem a výkrokem do druhé poloviny dne, obě opustily. Tu cesty se rozdělily, slečna dále za pracovní stůl odbíhá, však dívenka školou pohrdá a vydává se k říčce.

Dívka opět skáče slovy do rozhovoru slečny, jak protíná skalpel kůži tak pod kůži vryje slova sté dámě. Malující krajinu, jež u řeky viděla, slyšela i cítila. Ptačí cvrlikání, pár tóny do větrů stromů vyzdvihla, jak vnímavě lásku uchopila. Smýšlení o lásce dvou, rozjímání nad chlapcem, jež s ženou v jistotě pěje. Snadné pomyšlení a dráha kolísá, však cítí, že muž do života přichází s rozbřeskem nových dní . Stopy bosé nohy směřují k domovině slečny, kde domluva hodiny, má opětné setkání.

Slečna přibíhá na domluvené místo, dívenku s roztěkaností objímá, převelice povídá, jak náročný konec pracovní měla. Pocity kradmé vzájemně vyslyšeny. Dostaly se slova na vysněného prince slečny, i ta mnohých mužů vystřídala, nároky pro svůj život, úděl má. Však hodiny tikají a slečnu děsí. Dětskou dlaň by s radostí tiskla. Konejší se vzájemnými slovy. Muži života důležití. Daru energií harmonizují životem hravým, pevným sevřením a oporou klaní.

U dveří bytu slečny zastavily a klíčkem škvírku pootevřely a tu Akira psík raráškový. Radostí dovádí a vede naši cestu polní ke šlépějím sté dámě. Už den se mění v noc a jsme znovu na začátku shonu, tam předáváme slovo.  S otázkou na prsou „Jak s vámi životem proplouvali muži?“ zeptala se dívenka s jiskrou v očích sté dámy.

Tu navázala na poznatky mladé generace. "Má zkušenost je jiná. Mým životem proplul pravý muž. Setkání bylo nemilé, odmítala jsem jej a jeho otázky mě zlobily." Přesto všechno, příběh jejich vztahu byl magický. Přežily odloučení vojenského času, jediné co nedokázali překonat, byla smrt milého. "Žiji bez něj skoro třicet let a stále je v mém srdci jediným." ukončila svůj láskyplný příběh stá dáma...