Hrdina naší doby aneb Tenká hranice mezi láskou a nenávistí

Uvnitř prázdného kostela klečel malý chlapec. Modlil se k Bohu a prosil ho o vysvobození. A Bůh ho vyslyšel. Na druhý den si jeho otce, který chlapce doma přivazoval k posteli a fyzicky ho týral, odvedla policie. To ráno bylo naposled, co otce spatřil.
Zůstali s matkou sami. Jenže matka hodně pila, často se stěhovali z bytu do bytu, z ubytovny na ubytovnu. Záviděl spolužákům nové oblečení, pravidelné kapesné i čerstvou svačinu. Marně se snažil vydobýt si jejich přízeň a tak raději místo do školy chodíval dopoledne do parku. Postupem času v něm začala klíčit nenávist. Když ve třetí třídě na školním výletě ubil v zoologické zahradě holí plameňáka, začal se o něj zajímat OSPOD. A protože matka v té době už z alkoholového opojení prakticky nevycházela, jeho osud byl zpečetěn. Putoval do dětského domova.
Pár let se mu tam nežilo špatně... až do té nešťastné události. Začalo to všechno jako nevinná hra. Přitom na klubovně jen tak blbli, kamarád ji držel a on se jí pokoušel dostat do kalhotek. Ostatně se ten večer ani nesouložilo, vnikl do ní jen dvěma prsty - a ta kráva ho obviní z pokusu o znásilnění! Vždyť si o to sama říkala.
Okamžitě se strhl obrovský cirkus. Sloužící teta dostala na hodinu výpověď. U chlapce na pokoji se teď dveře netrhly, jak na běžícím pásu se u něj střídali psychologové, kurátoři, sociální pracovnice i nejrůznější terapeuti všeho možného i nemožného - a každý mu nabízel nějakou pomoc. Bylo mu divné, že o děvče se nikdo nezajímá, ale lichotilo mu, že je konečně středem pozornosti.
Tehdy pochopil, že doba je mu nakloněna.
Nicméně v domově už tak či tak zůstat nemohl a putoval do ústavu pro mladistvé. Tam se konečně našel. Byli tam kluci podobní jako on, měli stejné zájmy, pořád si měl s kým o čem povídat. Většinu volného času trávil v posilovně nebo u play-stationu. Najednou se ocitl v prostředí, kde se cítil bezpečně. Tady měl zastání, tady mu rozuměli. Brali ho na výlety, do aquaparku, na motokáry a dvakrát ročně na hory. Jedno úskalí tam na něj však přeci jen číhalo. Trávu hulil od dvanácti, ale tady se poprvé setkal s pervitinem. Netrvalo dlouho a byl v tom až po uši. Začal z ústavu pravidelně utíkat za fetem a navíc si někde uhnal „céčko“. Jednou v noci našel na autobusovém nádraží kabelku. A zase měl smůlu - jak mohl tušit, že patří té opilé ženské, která vedle ní spala na lavičce. Snad by to i prošlo, ale průmyslová kamera ho podělala.
Když seděl v soudní síni, poléval ho studený pot, cítil, že smyčka kolem jeho života se utahuje. Ty tři měsíce ve vazbě byly strašné - jenom jeden televizní program - a bez cigaret. Podruhé v životě prosil Boha o pomoc. Z ničeho nic se v protější lavici zjevil anděl v černém hábitu - pro potřeby soudu vtělen do postavy státní zástupkyně - a místo žaláře navrhl obžalovanému ambulantní protidrogovou léčbu. Žalobkyně s obhájkyní trest ve vzácné shodě odkývnuly - spěchaly na oběd. Málokdy anděl s ďáblem tak snadno naleznou společnou řeč. Soudce věren mementu moderní justice - přece nebudeme děti zavírat do vězení - tento návrh bez výhrad přijal.
Tehdy si chlapec uvědomil, že je vyvolený.
A hluboko vevnitř zatoužil po moci. V ústavu byl za hrdinu, velmi rychle se vypracoval na „barákového“. Dokonce se vyléčil z hepatitidy a nijak ho netrýznilo, že léčba stála čtvrt milionu - on je přece vyvolený! Jen dívku si nemohl najít, nezbytný noční rituál k uvítání nováčků však jeho skryté pudy a touhy vždy načas zahasil. Na výuční list nedosáhl - ale k čemu by ho potřeboval - stejně se nebude živit rukama. Bude „dealovat“, bude největší frajer ve městě! A všichni, co se mu posmívali, mu budou závidět! Od chvíle, kdy jako 18letý prošel ústavní branou vstříc novému životu, o něm zmínky končí.
Uvnitř prázdného kostela klečí malý chlapec. Modlí se k Bohu a prosí ho o zázrak. Jeho matka právě na operačním sále bojuje o život. Když se včera v noci vracela z práce, přepadla a pobodala ji parta mladistvých. „Trojice pachatelů ve věku 18, 14 a 13 let byla brzy po činu zadržena hlídkou městské policie. Nejstarší z mladíků byl obviněn z trestného činu těžkého ublížení na zdraví, dvěma mladším pachatelům byla okamžitě poskytnuta psychoterapeutická pomoc a jsou v péči odborníků.“
O zdravotním a psychickém stavu oběti a její rodiny tisková zpráva mlčí.
A na našich hrobech bude vytesáno: „Zde leží generace, jež se bezstarostně zřítila do propasti, aniž našla odvahu na ni pohlédnout“.