Pomsta

Prolog

O pár hodin dříve

Koukla jsem se na nákupní seznam. Hmmm, ještě vejce a mléko. Vzala jsem košík a šla do příslušného regálu. Vybrala jsem to nejlevnější co měli. Na víc zatím nemáme. Je to těžké. Po mámině smrti žijeme jenom z otcova platu. A já se logicky o všechno starám. Taky jsem nejstarší, že jo. Co mi taky zbývalo. Pořád jenom vařím, peru, žehlím.

„260 korun“, zahlásila pokladní. Podala jsem jí peníze a věci pomalu skládala do tašek. Rajčata, banány, máslo… Achjo, ještě před pár měsíci bych si nikdy nepomyslela, že místo vysoký budu máma na hlavní pracovní úvazek.

            Když jsem prostřela stůl, zavolal jsem na Dana a Emu. Otec už se seděl v čele stolu a svíral nůž. Rychle jsem zamíchala boloňskou omáčku a podávala. Malá byla neposedná. Pomáhala jsem jí nakrájet maso a dělat porcičky. Byla rozkošná. Po večeři jsem sklidila nádobí a uložila ho do myčky.

            A pak probíhal každodenní rituál. Dřív bych se bála a byla nervózní. Dnes už je mi to jedno. Šla jsem do ložnice a lehla si na postel. Otec už čekal. Roztáhla jsem nohy. Když bylo po všem, vzala jsem knížku a četla si. Je to to jediný, co mě v tomhle světě zachraňuje.  Pořád čtu tu samou každý den. Lolitu, o jak předvídatelné.

            A tak probíhal každý den mého života. Každý den byl pro mě tak stejný. Stačí jen roztáhnout nohy. Svému otci. Tak odporné.

 Jednoho dne už ale prostě pohár přetekl. Všechno jsem si pečlivě připravila. Byla jsem psychicky i duševně odhodlána. Byla jsem připravena každou buňkou svého těla.

Uvařila jsem večeři tak jako každý den. Naservírovala ji tak jako každý den. A jenom civěla, jak se všichni cpou. S úsměvem. Pak jsem odkráčela do ložnice a svalila se na postel. Odevzdala jsem mu své tělo. Když do mě pronikal, vytáhla jsem nůž zpodpostele a začala do něj urputně bodat. Dala jsem do toho všechnu sílu, která ve mně po celé období rostla. Věděla jsem, kam bodnout. Bodala jsem do tepen na krku a dívala se, jak z něj tryská krev. Tak teplá, přímo vařící. Klesl na mé polonahé tělo. Chvíli jsme tam tak leželi v té jeho krvavé lázni. Odsunula jsem ho ze svého těla. Pár minut jsem tam na něj jen tak zírala. Jeho rozevřené oči mi pohled opláceli. Užívala jsem si to, bylo mi strašně dobře.

            Až mě ten pocit úlevy překvapil. Běžela jsem do dětského pokoje. Oba tak sladce oddychovali ze spánku. Zabila jsem je oba. A pořád mi bylo dobře. Ten pocit úlevy byl jako droga. A tak když jsem tam tak seděla mezi mrtvými, mě ani moc nepřekvapilo, že jsem k nenávisti k otci zabila i vlastní dceru.