Kolegyně

Život přináší nádherné příběhy, tedy hlavně z pohledu pozorovatele. Přímý účastník se však mnohdy nebaví nebo až po čase.

Měl jsem kolegyni Jarku, velmi sympatickou a na svou velmi štíhlou postavu s hrudníkem dobře vybaveným. V té době jí bylo 19 let a nošení podprsenky jí nic neříkalo. Navíc nosila lehkou hedvábnou košili s knoflíky, které byly evidentně určeny pro menší dírky.

Jednoho dne v parném létě a po ranní směně se rozhodla, že se zajede vykoupat do Podolí. Ten nápad mělo asi více lidí, protože tramvaj byla přeplněná a na Jarku zbylo místo pouze na schodu u dveří. Držela se tedy madel a těšila se na chladnou koupel. Bohužel ale brzy přišla zatáčka a odstředivá síla dopomohla k tomu, že pod její, byť malou váhou se dveře otevřeli. Jejím štěstím bylo, že se pevně držela madel dveří, přesto její hrudník byl vyklenut mimo tramvaj a knoflíčky podstoupily nelítostný souboj s obsahem košile. Duchapřítomný spolucestující jí zachytil za límec košile, což pro Jarku byla dobrá zpráva, ale ne pro knoflíčky, které souboj prohrály a obsah košile uvolnily pro zraky kolem jdoucích a kolem jedoucích řidičů.

Držel jsem je v rukách kdysi,

tak vím, o čem se zde mluví,

proto vznikly tyto spisy,

za vzpomínku jistě stojí.