Na konci jednoho pracovního týdne jsme se rozhodli, že si u mě uděláme malý mejdánek pro čtyři zúčastněné. Partnerky byly sličné kolegyně z pošty. Jíst bylo co, pití rovněž a nálada dokonalá. Po čase, jak to tak bývá chuť na jídlo a pití vystřídaly jiné choutky, proto se společnost rozdělila do dvou pokojů. Co se dělo v tom mém nebylo špatné a co ve druhém mi bylo vcelku jedno až do rána, kdy partnerka Vládi (ona vdaná a on již potřetí rozvedený) zjistila, že jí v nestřeženém vášnivém okamžiku spolkl jednu zlatou náušnici. Bez ní se samozřejmě domů vrátit nemohla, tak se mejdan trochu protáhl.
Na světlo se opět dere,
kudy není třeba pitvat,
povedlo se za trochu déle,
domů se však mohla vydat.
Hezký, krátký a přitom výstižný. Próza s napínavou básní. Neuvěřitelný závěr mejdanu. Doufám, že ji dobře umyla, aby manžel něco nevětřil....Hned mám lepší náladu...8-D
03.07.2017 14:31:10 | Petrlesna