Anabáze řidiče se skončila. Stížností bylo čím dál tím více. Vyvrcholení, nebo jak se říká „poslední kapka“ přišla v zimním období, kdy během jednoho dne měl dva incidenty. První, relativně neškodný byl zaviněn neškodným žertíkem. Někdo si určitě pamatuje, že v tom období zaměstnavatelé rozdávali zaměstnancům vitamíny B a C. Vláďa je měl na palubní desce autobusu a nastupující starší pán si jich všiml a začal jej peskovat, proč není doma, když bere léky. Vláďa se k němu důvěrně naklonil a povídá mu: „Pane, to je jinak, to jsou prášky pro chlapy, ten jeden je trčič a ten druhý skrčič.“ Druhý incident byl ale rozhodující. Starší paní měla problém s nastoupením a byla z toho hodně vynervovaná a evidentně to nebyla žádná lidumilka. Obořila se hruběna na řidiče: „Ty vole, že bys mi pomoh.“ Vláďa, který startoval v létě i v zimě na první škubnutí, tak jeho reakce byla nastalé situaci adekvátní: „ Ty krávo, jak to se mnou mluvíš?“ Dialog pokračoval. „Komu říkáš krávo?“ Jedna z posledních Vláďových slov coby řidiče zněla: „Drž hubu, nebo ti urazím rohy.“
A to byl konec s autobusem,
„Vyhazov máš“, uslyšel,
najdeš jinou práci časem,
druhý den již nevyjel.