Poprvé v gay baru

Trvalo mi hodinu, než jsem bar konečně našel. A divíte se?. Když se řekne gay bar, tak si představím okázalou budov, z které se line hlasitá muzika a v jejíchž oknech tancují polonazí muži. Tohle bylo něco naprosto jiného.
Dveře baru byli skromné, až opotřebované. Jejich ordinérně šedá barva perfektně splývala s domem, jehož byli součástí. Jediným ukazatelem homosexuality v blízkosti, byla malá červeno-oranžová cedulka s názvem baru, která stála před dveřmi.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Nebylo mi jasné proč. Nikoho jsem v Praze neznal a ani jsem tady nebydlel. I když s mým, štěstím tady zrovna budou mít mí spolužáci překvapivý výlet a uvidí mě, jak jdou dovnitř. A já bych poté měl svůj maturitní ročník naplněný posměšky a primitivní šikanou.
Po pečlivém ujištění, o absenci jakýchkoliv známých jsem dveře otevřel a vešel dovnitř. Zhluboka jsem se nadechnul a sešel točité schodiště.
Moje předsudky byly znovu zbořeny. Místo ohlušujícího hudby, tanečního parketu přes půlku podniku a tancujících svalovců mě přivítá bar. Jemný jazz hraje v pozadí, což mi dodá trochu sebevědomí. Mám rád jazz.
Přijde tedy k barmanovi, vyškrábu se na jednu z vysokých židlí a objednám si colu. Ne, nejsem až tak malý. Jen podniky s alkoholem nikdy nebyli zrovna můj šálek kávy. Nebo spíš sklenka coly v tomhle případě…omlouvám se. Dělám hrozné vtipy, když jsem nervózní.
„Já jsem Hansel,“ ozve se někdo o pár dvě židle dál. Překvapeně se za hlasem otočím. Usmívá se na mě kluk. Nemůže mu být víc jak 25.
Jako první jsem si všiml jeho vlasů. Původně byli hnědé, ale měl v nich blonďatý melír, který mu lehce padal do očí. Poté jsem si všiml jeho očí. Byli taky hnědé. Dále už jsem si všímat nemohl, jelikož jsem si uvědomil, že na něj civím už asi o vteřinu moc dlouho.
„Daniel,“ odpověděl jsem a taky se usmál. Mluvil na mě anglicky, ale s německým přízvukem. S jménem jako je Hansel, by se asi žádný jiný očekávat nemohl.
Barman položil sklenku s colou.
„Díky,“ řekne Barman, když mu za pití zaplatím. Než se otočí k ostatním zákazníkům, ještě na nás hodí šibalský úsměv. Jako by říkal: „Vím, kam tohle směřuje,“
Měl jsem sto chutí na něj zařvat: „Kam to směřuje? Řekni mi to?“ Nějakým zázrakem se mi však podařilo se udržet.
„Musím se přiznat, takhle jsem si svůj první gay bar nepředstavoval,“ promluvím jako první pořádnou větu. Hansel se usměje.
„Premiéra? Tak v tom případě,“ Hansel zvedne svojí skleničku.“Na tvůj první gay bar,“
Zvednu i svojí skleničku s lehkou trapností. Přece jen, mám tam colu. Bude si myslet, že ještě nemůžu pít, nebo něco. Ale i tak si s ním ťuknu.
„Chceš zajít na pohovku?“ zeptá se mě poté. Cítím, jak se mi krev začne hrnout do obličeje. Co znamená pohovka? Je to nějaký gay slangový výraz, který neznám? A není to trochu rychle.
Hansel, který si nejspíš všiml mých rozpaků, ukáže prstem za mě. Otočím se. Vidím tam několik pohovek a křesel, které jsou zádní části baru.
„Pohovka. Jo, jasně,“ řeknu nakonec a zavrtím hlavou nad vlastní hloupostí…