V KONTEXTU RÁNA

Monotónní drncání. Ustálený odér staré koženky a moči. Jen pár lidí okupujících snadno vydobitá sedadla a já. To je dnešní vlaková sestava pro ranní šichtu.

Do této skvadry mě pěstí probouzí první sluneční paprsky. Na svou obranu se zmužů tiše zavrčet jen ''ghrrr...,, , odlepit obličej ze skla a otočit se na druhý bok. Ale už to není ono. V klidu polospánku jsem zvládl projít z domu přes celé město na nádraží a usednout do ještě stále nočního vlaku bez toho, abych to věděl. Ovšem teď jsem už vzhůru. Smysly se mi restartují a mé ucho z tikotu vydedukovalo, že jsem si kdysi koupil hodinky.

Proklínám je.

Je tam pětka...