Existuje více důvodů, které motivují k otočení se zády. Některé hloupé a nedomyšlené, jiné opodstatněné a některé nevědomé.
Tak ten nevědomí se mi stal. Mám velkou zahradu plnou rozličného místního ovoce jako jablka hrušky maliny, dřín, ale i exotického jako gumi, lokvat, kaki a fíky v množství pro mne samotného nesněditelném, tak se o ně dělím s příchozími a se zvěří pohybující se volně po zahradě. A že jich je, tedy těch zvířat. Na konci léta jejich množství překračuje sto kusů. Nejvíc je pokaždé jednoho druhu, který vyvolává vzpomínku na krásný film Rozpuštěný a vypuštěný, zvláště otázku: „Co je to tady všude za ptáky?“ Přes zimu si ponechávám šest kačen a dva kačery. Od jara jim odebírám vajíčka, o které je zájem hlavně na pečení, protože jsou kvalitnější než slepičí. Cíleně si nechávám do líhně třicet vajec, jenomže některé kačeny jsou mazané a najdou si pro mne neviditelný prostor a v květnu se přijdou pochlubit s potomstvem.
Ale zpět k tomu otáčení. Začala dozrávat jablka, tak jsem vzal košík a naplnil vzorky na degustaci. Když jsem se vracel, tak u připravovaného záhonu čekalo čtyřicet kachen, dvacet slepic a zvláště největší loudilka kachna Píďa mě přesvědčila, abych vzal do ruky rýč a sakra rychle vyryl dostatečné množství žížal. Jelikož je Píďa letitý člen rodiny a jako jediná má nárok na vlastní množstevní volbu svých potomků, tak se jí nedá nic odmítnout, proto jsem odložil košík s jablky na zem a začal se ohánět rýčem. Samozřejmě, že náporu věčně hladových krků nemám šanci uspokojit všechny žadatele, ale to je taky trochu jejich starost. Tady nastupuje zákon džungle a kdo co urve, to taky má. Chvilkama to vypadá, že sázím kachny a slepice, protože lezou pod obracející se rýč. Mám odzkoušeno, že se ale zasadit nedají a zpod zeminy rychle lezou i s kořistí ven. Tomu se říká, bavit se prací. Za chvíli jsem odložil rýč a otočil se po košíku s jablky. Podařilo se mi však zahlédnout, jak z něho husa vytahuje poslední jablko. Ostatní husy si na dalších již pochutnávají, takže jsem zase neochutnal. Vzali zákon džungle do svých zobáků. Budiž jim přáno. Ony mi to vrátí o posvícení.
Píďa s rodinou
zajímavě ve mně /však poněkud sebestředně/ rezonovalo Franto Tvé roztomilé vyprávění o "Pídětstvu" - od mala jsem byl nápadný svou kachní houpavou chůzí-nyní ještě vylepšenou o plíživě štrachavou /jakési zpomalené kroksum kroktam/-možná právě proto jsem měl po padesátce už opotřebované kyčelní klouby...doma mi říkali také Píďa, i když si nemyslím, že to mělo nějakou souvislost s mou chůzí..s Tvými Píďaty zkrátka ve mně ožily vzpomínky na útlé dětství...
PS na budúče-bude-li to možné-rád bych Tvou atraktivní farmu navštívil,
také jsme se od žhavého léta neviděli....nabízím heslo Tvé latifundii:
"PÍĎ PÍDĚ PÍDĚ/Tvé/ I PÍĎATŮM"...:-D* :-))***
16.09.2017 16:07:05 | Frr
bezvadně napsaná povídka pobavila rozesmála děkuji moc za ni mám velkou radost z obrázku Píďa je sexy a píďata k zulíbání nádherné ranní potěšení ST :-))
13.09.2017 07:40:49 | Iva Husárková
Píďa je úžasná. Škoda, že sem nejdou dávat videa. :-)
13.09.2017 17:06:33 | banan
Pí-ďa na hrad!!! Pí-ďa na hrad!!! a né dyť vona na ptákoviny nemá čas moch bys z ní udělat hvězdu internetu ale její priority budou asi víc přízemní pozdravení Píďě ať ŽIJE!!! OOO***)))
14.09.2017 05:54:30 | Iva Husárková