„Upadl jsem a nemůžu vstát“. Tak tímto telefonátem začala další záchranná akce. Tentokrát se jednalo o přízemní byt rovněž zamčený, tak na řadu přišel přenosný žebřík, který bez problémů dosáhl k ventilačce okna pana „spadlého“. Otevření zabralo malou chvilku. Ale po vstupu do bytu se nikdo neozýval. Prohlédl jsem celý byt a nic. Pojal jsem podezření, že jsem vstoupil do jiného bytu, jenomže adresa souhlasila. Ozval jsem se hlasitěji a vzápětí se z vedlejšího pokoje ozval hlas. Úleva, jsem správně. Jenomže v pokoji jsem opět nikoho neviděl. Hlas se ozval znovu z pod postele. Ta byla trochu odtažena ode zdi, tak jsem tam nakoukl. Ležel tam starší člověk a za chvíli byl z nedůstojné pozice vysvobozen. Na stísněné podmínky byl kdysi zvyklí. Za války působil, jako pilot v jedné peruti RAF. Začal mi líčit, jak se mu to stalo. Při převalování na posteli se mu povedlo zapadnout mezi stěnu a postel. Při jeho tělesné konzistenci to nebyl problém, ale neměl sílu se odtamtud sám dostat. Jeho štěstí bylo, že přímo na té stěně měl zavěšený telefon a podařilo se mu na něj dosáhnout.
Potom to již byla hračka,
dovolat se k hasičům,
155 hned vymačká,
ti navštíví jeho dům.
neuvěřitelné jaké bizarní situace život přináší děkuji za ně a těšim se na další ST :-))
21.09.2017 09:23:19 | Iva Husárková