Návštěva ZOO

V ZOO je pokaždé něco nového k vidění, ale i ke slyšení. Slyšet je možné nejenom hlasy zvířat a projevy v různých řečech. Nejkrásnější jsou ale projevy dětské. Jejich nadšení ze zvířátek, postřehy a všudypřítomná zmrzlina stojí za pozornost. Pro mě největší překvapení bylo, když při návštěvě chomutovské ZOO s mateřskou školkou šestiletá Johanka znala i latinská jména několika zvířat. Česká jména znala všechna. Prakticky nám dělala průvodce.

          V pražské ZOO u výběhu s prasaty se malé sele válelo v blátě. Před výběhem stál tatínek s klukem asi tak čtyřletým, který na sele ukazuje a ptá se syna: „Co dělá prasátko?“ Odpověď chlapce byla naprosto logická: „Smrdí.“

         Pro změnu u ledních medvědů, kteří měli na kožichu od něčeho tmavé skvrny. Malá holčička ukazuje na medvěda a říká mamince: „To je ale mami velký dalmatin.“        

Rovněž musí být člověk stále ve střehu zvláště, když si zakoupíte ve stánku něco k jídlu. Vnučka měla chuť na hranolky, tak jsem je zakoupil a donesl ke stolku. Naší pozornost zaujal okolo procházející ošetřovatel se slony, kteří byli občas takto venčeni. Jenomže přiletěla oprsklá divoká kachna, zvyklá na lidi, kterou sloni nechávali chladnou, o to víc jí zaujaly chladnoucí hranolky na stole, které zůstaly bez dozoru. Když tedy sloni odešli a otočily jsme se zpět k hranolkům, kachna právě dojídala. Nepoděkovala, a navíc kachna je hodně průtokový pták, takže ještě než se zvedla nám zatrusila stolek. Pro dobrotu na žebrotu, ale přesto jsem na kachny nezanevřel a mám je rád.

Hlavně tedy s červeným zelím a knedlíkem.