Průšvihy

Občas se nezadaří. Stane se někdy, že reakce je rychlejší myšlenek a na průšvih je zaděláno. Hořel domek na vesnici. Když jsme dorazili na místo, tak už na střeše chyběly tašky, hořely jenom krovy. Kolega se vyšplhal po žebříku na půdu, ale nezkontroloval si, kam šlape. Trefil se přímo mezi trámy a zmizel. Ze spodního patra domku se vzápětí ozvalo: „Jsem v pořádku, spadnul jsem do napuštěné vany s prádlem.“

Jindy bylo nahlášeno hořící silo se senem. Jednotka hasičů se rychle dostavila na místo a jeden hodně aktivní hasič nasměroval proud vody z vodního děla přímo do útrob sila. Chvilku se nic zásadního nedělo až na stoupající páru. Potíž je v tom, že z vody se při vysoké teplotě uvolňuje velké množství páry (z jednoho litru vody 1700 litrů páry), a když je to navíc v uzavřeném prostoru, stal se ze sila ucpaný papiňák. Nejprve bylo slyšet temné hučení, které se rychle stupňovalo. V tom momentě si hasiči uvědomili hrozící nebezpečí a velmi rychle, ale ne příliš ladně naskákali pod hasičské auto. Bylo to jen tak tak. Ozval se výbuch a poklop sila se změnil v neřiditelný létající talíř, který přeletěl vozidlo a skončil 200 metrů v poli. Tady bych asi s trochou nadsázky hledal původ označení létajících talířů, jelikož přihlížející starší domorodec si oddechl a prohlásil: „Uf, oni to pos..li.“

Nemusí to býti vždy letadlo,

když oblohou něco letí,

ani Ufo, co na zem spadlo,

může to být kupa smetí.