3:34

Sedím v luxusním bytě. Najdu tam sáček s kokainem, pak LSD, možná i éčko a kondom v peněžence. Užívám si ten nově nabytý luxus. Však jsem si ho taky zasloužil. Ten byt teď patří mně. Začínám chápat, že jsem tam někoho nahradil. Ale nevadí mi to. Jen nevím, jak se ovládají žaluzie a další věci. Chci, aby za mnou Lenka přišla a já ji všechno ukázal - hrozně se chci pochlubit. Jsem v Praze nebo Brně? Naštěstí Lenka ví, kam má přijet. Přijdu ji vyzvednout dolů, ale nevím, jak se dostat zpátky. Mám vůbec klíče? Nakonec se dostaneme někam, snad je to ten správný byt. Pouštím video, kde je to všechno vysvětlený. Chci, aby to Lenka pochopila. Musí, záleží mi na ní. Video divně přeskakuje. Najednou jsou tam obrazy toho, jak mě svlékají a znásilňují - homosexuálně svými vrstevníky. Nebylo mi tam ještě ani osmnáct. Jsem napůl zavřený v tašce se zipem, problikává tam zářivka. Všude kolem mě jsou zdi z cementu. Výtah. Je to cena, kterou platím, abych tady v tom bytě byl? Jsem zpátky s Lenkou, říkám jí, že nevím, co s tím videem je. Přestává se jí tam líbit, je z mého zmatení dost podrážděná, to mě ještě víc stresuje. Najednou mám před sebou vizi rohlíku a nějaké pomazánky. Proč? Obrátím se zpátky na Lenku, ani jí nedokážu vysvětlit, kde jsme. Snažím se s ní trávit čas v luxusním bytě. Líbil by se jí, ale čím dál víc ji znervózňuje, že se chovám divně a zmateně. Jako bych svým zmatením určoval nefunkčnost celého bytu. A ty žaluzie! Další vize divných obrazů jídla. Střih. Jedu sám autobusem. Za mnou sedí nějací známi. Kde jsem a proč zrovna tam? Pamatuju si, že jsem byl v tom bytě, ale nic víc. Kdy je teď? „Kdy je teď?“ ptám se známých? Pobaveně se na mě dívají. „No je přece středa.“ „Jaká středa?“ Řeknou mi kolikátého. „Vždyť to je o deset dní později, než si pamatuju posledně.“ Strašnej šok. Co jsem těch deset dní dělal? Kde jsem byl? Co na to Lenka? Ví o mně? Další obrazy: recepty z vareni.cz, ta nejhorší česká jídla: majonéza a já ji dochucuju, někdo se mi někde směje. Dochucuju další jídlo. Je jedno jaký. Jím ho. A kde je Lenka? Najednou vše začínám chápat. Ti lidé nejsou mí známí, jen sedí v autobuse a smějí se mi. Mají spoustu důvodů. Uvědomuju si, co se mi stalo. Proč? Zhostí se mě všeobjímající hrůza, mám hroznej strach. O sebe, o to, co jsem dělal, co vše je špatně. A kde je Lenka? Vážně jsem teď deset dní zapomněl a přitom celou dobu žil život někoho jiného? A proč ten někdo jiný vařil česká jídla? Ne, to nebyl někdo jiný, to jsem byl já. O to hůř. Luxusní byt neexistoval, je ho moje mysl projektovala. Proč? Chránilo mě podvědomí, abych nevnímal posledních deset dní? Proto to nedávalo smysl? A proč podvědomí chtělo, abych zapomněl? Proč jsem freneticky vařil česká jídla? A stane se to znova? A kde je ta Lenka, kde jsou všichni? Byla tady vůbec někdy? A v bytě? Mám strach. Prázdno.