Zelený přízrak ožívá (16)

* 16 *

Když se Mojmír konečně vyšplhal po náspu nahoru, vlak byl pryč.
Všechno ho teď štvalo. Ve vlaku se ho chystali napadnout. Chtěl se
před nimi schovat, potřeboval se taky i upravit, záchod byl ale obsazený.
Vlak z ničeho nic zastavil, raději toho hned využil a pokusil se
před nimi aspoň utéct. Vyskočil z vagónu, bylo to dost vysoko, moc
místa tam nebylo, sklouzl po zadnici dolů z náspu a ještě se umazal.
Já si budu stěžovat a někdo to šeredně odskáče, pomyslel si
a pustil se zpátky přes koleje. O kus dál teče potok, půjdu se umýt
a očistit, napadlo ho a pomalu se šoural na cestu. Ze služební budovy
vyšel výpravčí, rozhlédl se kolem, hned si ho taky všiml, něco zakřičel,
nebylo mu ale rozumět. Když se na něj Mojmír pozorněji podíval,
rozpoznal v něm starého Haburu.
Je to smůla. Nejdřív se na něho vrhl někdo, koho viděl poprvé
v životě, aspoň si to myslel. Co ten proti němu vůbec mohl mít?
I když… Pravda, zdálo se mu, že ve vlaku zahlédl ženu, která mu
někoho připomínala. Jestli to byla ona nebo ne, to nedokázal
s určitostí říct, ale jak si ji soustředěně prohlížel, asi si ho taky všimla,
protože z ničeho nic ucukla pohledem. Nejprve si myslel, že se mu to
jenom zdálo. Pokud by to byla opravdu ona, pak je tu i možnost
určité vazby na některé lidi…
Ale to snad ne…!
Pak ten průvodčí. Pravda, jízdenku měl jen na druhou třídu osobáku,
počítal ale, že nikdo nepřijde. A když, vysadili by ho v nejbližší
stanici, a to je Děčín. Stejně neměl v úmyslu jet dál. Myslel si, že tam
to přes politiku nějak skoulí. Průvodčí mu ovšem nedal šanci vůbec
něco říct. Copak se takhle může chovat k cestujícím, a to i v případě,
když jedou na černo? Navíc mu připadal nějaký povědomý, někde se
s ním už potkal, nemohl si vzpomenout kde. Teď ještě ten zatracenej
Habura, který určitě patří mezi ty, co taky nemůžou jejich rodině přijít
na jméno. Připadalo mu, že se všichni domluvili. Jako kdyby šlo o nějaké
spiknutí…! Proč tady rychlík vůbec zastavil, když tu stavět nemá?
Jak se dá trochu dohromady, tak jim všem ještě pěkně zatopí…
Najednou ho zamrazilo. Obálka… Velká obálka, kterou měl v tašce
a kterou chtěl dneska předat jednomu známému. Jak před nimi utíkal,
tak ji v kupé zapomněl. To je tedy opravdu smůla. Jako kdyby ti
chlapi věděli, co veze a jaké má úmysly a chtěli mu to překazit. Úplně
to tak vypadá. Se svoji sestrou vymýšleli, jak to pěkně napsat, strávili
nad tím kolik večerů a teď je to úplně v háji! Neudělali ani kopii!
I když se do toho znovu pustí, nikdy už to nevymyslí tak pěkně. Sestra
je teď kdovíkde…
Znovu začal vážně přemýšlet o možném spiknutí. Nešli právě jen
po té obálce? Že by sestra někde něco vyžvanila? Poslední dobou
mívá dost často slabé chvilky…!
To přece není jen tak samo sebou, když ho někdo napadne, a nechá
kvůli tomu navíc zastavit i vlak. Vypadá to, jako by se všichni ti
jeho nepřátelé spolu domluvili a ještě si k tomu někoho přizvali? Zdá
se to sice dost nepravděpodobné, ale…!
Šoural se pomalu nahoru, kalhoty se na něj lepily, navíc byl teplý,
skoro horký den a v saku, co měl na sobě, se začínal doslova péct.
Najednou zahlédl, jak po cestě proti němu někdo jde. Neměl z toho
dobrý pocit, nechtěl se právě v tuhle chvíli s nikým potkat a postava
se přibližovala stále víc. Byl to muž v tmavém obleku a něco nesl.
Když k sobě přišli ještě blíž, spatřil, že je to pouzdro na housle. Černý
houslista…!
Říkalo se, že Černý houslista tady v těch místech straší, ale on
dobře věděl, jak to ve skutečnosti je. Je to jeden chlap, pochází
z Hřebčic, stejně jako jejich rodina. Kdysi mámě vyhrožoval a tátu
dohnal k sebevraždě. Říkají, že po osmačtyřicátém utekl, ale kdo ví,
jak to bylo doopravdy. Třeba je tady. Nebo brácha toho houslisty, se
kterým už měl tu čest se několikrát potkat. Ten patří taky do té skupiny
lidí…!
Postava se stále víc přibližovala, kráčela teď už přímo proti němu,
Mojmír uhnul na stranu, ten druhý ale udělal úkrok tak, že mířil rovnou
na něj. Znovu Mojmír uhnul, ale ten si to zas namířil přímo k němu.
Navíc se na něj teď podíval takovým zvláštním, divným pohledem.
Mojmír cítil, jak se mu začíná strašně motat hlava, a dělají mžitky
před očima. Asi tím horkem…