Co mám rád

Považuji se za gurmána. Vděčím za to mlsnému jazyku a vynikajícím kuchařům, od kterých jsem měl možnost leccos pochytit. Výhodou některých potravin je, že se nemusí ani tepelně upravovat a s dobrým mokem chutnají skvěle. Na kalorickou ani finanční hodnotu většinou nekoukám, hlavně když chutná. Tak třeba kvalitní francouzské sýry nebo takové, které stačí jenom otevřít. Mám teď na mysli ústřice. Ty fakt miluji, a když je k nim kvalitní bílé víno, tak to vážně nemá chybu. Tedy jak pro koho. Moje manželka je zásadně odmítala, protože jak říkala: „Nemám ráda jídlo, které se mi snaží utéct z talíře.“ Naopak dobré víno ale neodmítala. Ostatní mořské potvůrky, hlavně ty s klepety tepelně opracované ale ráda měla.

Na živou stravu má každý jiný náhled. Mým kačenám to tedy taky nevadí. Když pominu žížaly, nebo poletující hmyz, v jehož lovu jsou mistři.  Rozhodně mají můj obdiv, protože na rozdíl ode mě dokáží chytit v letu motýla a to jenom zobákem. Mě se to nedaří, byť na to používám obě ruce. Jsou nepostradatelné ve sběru slimáků a je jim jedno v jaké barvě a původu jsou. Tam se ale nedá vzhledem k jejich „rychlosti“ mluvit o lovu. Vrchol jejich apetitu je, když najdou v trávě slepýše. Jednou mě upoutal zajímavý pohyb kachny, která se celá různě kroutila. Vypadala stejně jako Josepfine Baker oblečená do peří. Šel jsem se podívat blíž a jenom jsem zíral. Kačena se snažila pozřít 25 cm dlouhého slepýše ocasem napřed, a jemu se to zrovna moc nezamlouvalo. Dělal vše pro to, aby křepčící kačenu opustil, ale bohužel postrádá končetiny. Když už kačeně ze zobáku vykukovalo tak pět centimetrů slepýše, měla toho právě dost, proto si chtěla na chvilku odpočinout. S vypětím zbylých sil začal slepýš vylézat ven. To kačenu donutilo, že i ona s vypětím svých sil slepýše nakonec dosoukala do svých útrob. Ještě chvilku byly vidět pohyby v krku kačeny, ale bylo již příliš pozdě. Kačena už zobák neotevřela. To je holt potravní řetězec.