Měl jsem fantastické prarodiče, kteří mě toho hodně naučili. Zvláště děda z Písecka, který sám uměl kdeco a naučil mě práci se dřevem, práci na polích a pletení košíků. Všechna svá vnoučata něčemu učil, ale do ničeho nenutil. I babička nás učila prací okolo domácí zvěře a vaření. To je úděl prarodičů. Rodiče většinou na své potomky nemívají tolik času a vlastně ani trpělivosti, a když děti odrostou, už to nemohou dohonit. Já jako rodič jsem byl vlastně úplně stejný. Přesto jsem svým dětem předal velmi důležitou vlastnost a to je slušné chování.
Teď se podílím na výchově 100 dětí ve školce a učím je práci na zahradě a okolo domácích zvířat jako králíci a drůbež. Jezdíme i společně na výlety. Práce je to skvělá a děcka mě považují za svého dalšího dědu. Teď jsme podnikli výlet na adventní výstavu a jak to tak cestou autobusem bývá, byla spousta legrace a od těch špuntů jsem vyfasoval další přezdívku, která všechny pobavila. Jsem Dědosaurus.
Ten vložený obrázek se k dědosaurovi hodí. Snad už na Flintstonovi prošla autorská práva. :-D
Jen bych se trochu přimluvila za ta i/y.
11.12.2017 14:28:59 | A42
:-) to je krásný, Franto a ta přezdívka je prostě roSTomilá, dokud jsou děti čisté dušičky, jsou k sežrání :-))! A život je náááádherný :-)!
10.12.2017 16:29:46 | Fany
To je přesně to, co na nich mám rád, že jsou upřímní, nezáludní a ochotní spolupracovat, když se jim člověk přizpůsobí. Je krásné, že to co se naučí na zahradě se snaží přenášet i domů a nevěnují se tolik počítačům.
10.12.2017 17:56:45 | banan
:-) tak tak, pravdu díš, vždyť počítače nejsou živé, zato příroda je, zatím :-(!
11.12.2017 23:02:48 | Fany
he hahááá děkuji za rozesmání Franto bezesporu jsi výjimečný saurus ST :-))
10.12.2017 09:49:31 | Iva Husárková