Mrtvička může přijít kdykoliv :-(

Včera jsem se díval na pěkný film Nedotknutelní, a tak napíši něco co jsem zažil na vlastní kůži.
Nebyla práce a mě bylo nabídnuto pracovat jako soc.pracovník v domově důchodců na Praze 10.
V onom filmu také hlavní hrdina potřeboval gumové rukavice na vyšťourání tvrdé stolice, a já se divil jak jsem tohle mohl dělat skoro dva roky.Lidi, kteří jsou zcela nebo jen částečně ochrnuti, si přeci musí také někdy ulevit, no ne.
No, tak tedy k věci.
Na jednom pokoji ležel částečně ochrnutý Václav.Václavovi jsem zadek vytírat nemusel, jelikož mu stačil namočený ručník a umyl se sám.Jednoduše zatím mohl a hlavně chtěl.Nechtěl bejt totální mrzák.
Jednoho dne jsem zjistil, že bydlel v Nuslích tak jako já, a dokonce chodil do hospody U Poupěte, kde snad osudově ještě pracovala hostinská, která Vaška dobře znala, jelikož s ním měla tetlemechtle.
Vždy když jedu do Nuslí tak zaparkuji před Poupětkou a dám si tam dobrýho turka.
Tak jsem tam jednou zastavil a otázal jsem se hospodské na Václava.
Znala ho dobře, jelikož si to za mlada spolu často rozdávali.

Chtěl jsem Vaškovi udělat radost a tak jsem mu navrhl, že ho odvezu do týhle hospody a hotovo.
Byl nadšenej a ihned souhlasil.
Tenkrát jsme porušili snad veškerá pravidla, která důchoďák měl.Václav byl pohodář, bejvalej uhlíř, jezdil s Tatrou a ještě tahal putny uhlí na zádech.Prostě lidovka chlápek.
V důchoďáku pracovala v recepci ženská, no spíše afektovaná kráva, a té jsme akorát zdělili, že jedeme do nedalekého Lídla na nákup.
No, nějak mě tenkráte nenapadlo vzít s sebou do auta i invalidní vozík, a prostě jsme vyrazili.
Když jsme dojeli, hnedka jsem Vencu posadil proti výčepu a tam mu zazářila očka div to tam nechytlo.Paní výčepní měla udělané vlasy, prostě byla jako ze žurnálu.

Povídám.Václave jdu se podívat po Nuselskejch bazarech a ty si to tady s paní výčepní zatím užij.Jo, a nezapomeň!, Fernet s mírou.Nechci mít zbytečnej průůůser.
Byl jsem venku asi hoďku, a když jsem se vrátil do hospůdky, bylo znát, že Vašek těch Fernetů vypil kapku více.Do auta jsme ho museli rvát tři a měli jsme co dělat:-)
Václave schop se, jestli to praskne, možná i poletím.O tuhle dřinu, navíc mizerně placenou, jsem se ale zase, až tak nebál, a tak jsem byl celkem v klidu.
Když jsme se ukázali v důchoďáku před recepcí, madame recepční tam nebyla, a to bylo dobře, jelikož to by bylo zbytečnejch keců.
Vašek si pak lehl do postele a spokojeně usnul.Byl jsem rád, že jsem mu udělal radost.
No, a když jsem druhý den procházel recepcí, afektovaná nána se mě škodolibě zeptala.A kde jste včera byli?, bez vozíku??No a já na to.Víte kde jsme byli.Chvíli jsem se odmlčel, a pak jsem se jí zadíval svým vražedným pohledem do jejich očí, a pravil, v Lííídlu milistivá, v Lííídlu.