Tak konečně

         Jako každé ráno mezi první činnosti patří otevřít a nakrmit drůbež. Každé ráno to probíhá stejně. První vyrazí letka slepic, následují kachny Ruánské v čele s Píďou, za nimi rozvážně hejno hus, s menším zpožděním kachny pižmové, které mají vždy co na řešení a až se vykecají při volném batolení, teprve potom mohu vstoupit já a nakrmit králíky a dosypat zobání do krmítek. Potom mohu odejít na zaslouženou ranní kávu a připravit se na bandu 100 dětí ve školce. Když jsem ale vyšel z kurníku, bylo mi divné, že husy i kachny byly daleko na zahradě, což normálně nedělají, protože většinou čekají okolo dveří, jestli ze mě něco dobrého nevypadne. Jenom slepice se shromáždily na jednom místě, kde je nalíčen sklopec na kunu a dorážely na její obsah. Teprve teď jsem si všiml, že je sklopec sklopený a slepice se o obsah dost zajímali. Říkal jsem si, že se opět chytila nějaká kočka, která je nejčastější návštěvník této pasti, kterou mám nalíčenu permanentně 5 let a mimo koček a občas nějaké zvídavé slepice nebo kachny a jednoho ježka jsem nic nechytil. Proto bylo moje překvapení, co jsem spatřil. V pasti byl naštvaný lišák a slepicím se líbilo, že na ně nemůže a tahali ho za kožich. Naložil jsem ho na vozík, odvezl na zahradu do školky a pozval všechny děti. Těm se moc líbil, a jelikož byl den tříkráloví, tak mu zazpívali. Poté byl odvezen a vypuštěn do lesa 30 km ode mě, aby se náhodou nevrátil pro nějakou pipku, která mu načechrávala kožíšek. Snídaňový program mu holt nevyšel.