Děti mne drží 2

Žiju v relativní nížině. Tedy přesně 336 n/m. Takhle to vypadá, že na to moře je vidět, ale to je ta Einsteinova relativita. K moři je to fakt daleko. Mateřská školka, ve které pracuji jako zahradní učitel a jelikož jsem tam samotný chlap, tak jsem pro děti i “hračka“, děda, většina mi říká Franto a dle přezdívky od dětí i dědosaurus. Přesto, i když to končí na saurus, tak jsem ještě nevyhynul a zatím to nemám ani v plánu. Školku mám přímo za plotem, takže děti jsou u mne kvůli zvířatům častými návštěvníky.

Zahrada je o 20 m výše, ale v zimě tam napadá sněhu stejně jako u mě. Zahrada má téměř 5000 m2 a je na ní jeden použitelný svah na bobování, ale sníh tady moc nepadá a jelikož děti sníh milují, tak žadoní, ať nějaký seženu.

Minulý týden napadl jeden cm a to bylo radosti. Radost ale úplně nesdílí učitelky a maminky, jelikož denně bylo nutné vyprat jejich oblečení. Tedy já musel prát rovněž, protože nížinné sněhové koule, jichž jsem se stal hromadně obětí, obsahují půl na půl sníh a bláto s pískem.

Teď ze soboty na neděli napadlo 10 cm, tak jsem vyrazil s velkým zahradním kolečkem v neděli ráno do školky a na onen svah navozil z parkoviště před školkou 50 koleček sněhu, čímž jsem pokrývku sněhu zvýšil z 10 cm na 30. Výsledek byl fantastický. Svou tělesnou váhu jsem snížil o 2 kg a v pondělí, když děcka přišli na zahradu, bylo pozdvižení a po dvou hodinách bobování stovky dětí sníh vydržel a vypadá to, že vydrží ještě několik dní a to je dobrá zpráva, protože těch několik dní nebude nutné prát a děti budou dobře unavené. Po obědě rychle usnou a kdo spí, ten nezlobí.

Mám to potvrzené u sebe, protože, když spím, tak si nikdo nestěžuje. Možná je to i tím, že jsem sám.