Když něco umíš, tak to prodej

Moje anabáze se sushi začala docela nenápadně. Pracoval jsem ve firmě, která měla ve svém sortimentu základní suroviny na výrobu této pochoutky. Manželka mě zaúkoloval a abych nakoupil, uvařil, uhňácal, umotal a ochutnal. V tomto sledu jsem se do toho pustil, ale neodhadl množství, takže na stole bylo cca 1000 kousků. Kam s tím? Sníst se nám povedlo asi 30 kousků. V té době jsem ještě dělal pro kladenské hokejisty, a jelikož v NHL byla výluka, tak v kabině se pohybovaly hvězdy jako Jágr, Tomáš Kaberle, Franta Kaberle a další. Sushi jsem tedy po zápase donesl do kabiny a stačilo 10 minut a bylo vymeteno. To jsem opravdu nečekal. Přišel ke mně Jarda a říká: „Ty vole, s tím by ses mohl živit“, no a do týdne jsem měl firmu. I když Jardu zrovna rád nemám, tak tady platí, každý člověk pro nás má nějakou informaci. Důležité jí zachytit a využít. A něco umět je vždy dobré. Potom je dobré mít ještě ty správné kontakty, aby se nabyté znalosti dali zhodnotit na správném místě. Naučil jsem se dobře vařit a hodně dobře jsem se naučil japonskou specialitu sushi. I díky tomu, že jsem měl japonského lektora, jehož cesta do Čech je sama o sobě velmi zajímavý příběh. Bylo to v době, kdy byl v Praze pouze jeden sushi bar, tak jsem měl cestu hodně otevřenou. Jako obchodní zástupce jedné velké firmy prodávající potraviny jsem  měl  spoustu  kontaktů  na  velké  hotely  v Praze  a v jednom z nich jsem dostal nabídku, která se nedala odmítnout. Několikrát jsem připravoval sushi pro dva tisíce lidí na akcích Tý Tý a Miss ČR. Pracovně to byl masakr, ale poznal jsem tam hodně lidí včetně Missek, které chodily degustovat a jejich róby toho moc nezakrývaly.

Při výběru různých druhů,

k předklonu těla dochází,

při tom ovšem z dekoltů,

dvé poupátek vychází.