Když přichází loučení

To je na školce to nejhorší. Každý rok pro předškoláky končí školkové období, ale co je horší, pro personál nastává těžké období loučení, které se neobejde bez probuzení slzných kanálků. Ať chcete nebo ne, tak i ti zlobivci přirostou k srdci. Občas se tedy najdou takový zlobivci, že je radost předat je na další výchovu do školy.

Než ale to loučení nastane, nacvičují vždy něco na vystoupení, které probíhá v červnu na zahradě školky. Je krásné, co se dokáží naučit pod vedením učitelek. Mě osobně nejvíce oslovilo, když měli představení na téma Carmen, u kterého jsem se s chutí zasmál, až kamera, kterou ta vystoupení natáčím, mi málem vypadla z ruky.

Poslední akce, velmi oblíbená je indiánské nocování. Děti si sami vyrobí indiánské čelenky, na které jim více méně dobrovolně poskytují peří moje kachny a husy. Celé jaro chodí děti ke mně na zahradu brka sbírat. Nejraději měli ale peří z krocana, jenomže krocan mně v nestřeženém okamžiku udělal zobákem malý otvor do zad, tak skončil v mrazáku. Dětem ale na zahradě scházel a stále mě nutili, abych jim ho z mrazáku donesl ukázat.

V den „D“ je učitelky pomalují a na oplátku děti pomalují i učitelky. Potom se učí rytmům na bubínky a po indiánském způsobu rozdělávat oheň, na kterém si opečou buřty. Následuje přednoční výlet do lesa, ve kterém jsou zasvěceni coby indiáni a noc stráví ve školce.

   Tee pee mají postavené několik týdnů

 Na cestu si berou jednu starou bláznivou básničku.

Na stromě seděla kráva

v boudě zakukal vůl

ve chlívku štěklo prase

slepice snesla cibul.