Jak nezaměstnaná přichází o iluze..

Už delší dobu ve mně zraje osnova pro popis příběhu mé dobré známé.. jsme obě ve věku kdy se chystáme na role babiček, rozdíl mezi námi je - kamarádka nemá již delší dobu práci. Říkejme jí třeba Liduška. A přiznám se, že se chystám odvyprávět její příběh bez příkras a podle skutečnosti se zasazením do časové osy. Starosti mi ale dělá ten správný titulek a dnes ho mám... navečer si po 18.hodině můžeme na internetu a seznamu.cz spustit film se Štěpánkem .. "Jak básníci přicházejí o iluze" A titulek je na světě.. básníci prominou... Tak tedy...

.....jmenuji se Ludmila Malá a pracuji v jedné nejmenované firmě ve městě Příbram již 15 rokem, dojíždíme s manželem do práce do stejného města, ale já do a.s. a můj Beďa do s.r.o. Práci mám ráda, jsme sehraná pracovní parta na oddělení.. a tak věřím, že se mě krize nedotkne, zakázky jsou objemově menší, zákazníků méně, ale dobré jméno firmy dělá hodně. Naše mateřská firma má však problémy, krize ve všech odvětvích našeho průmyslu klepe i na dveře naší dceřinky.. A šef.. ač zjevně nerad svolává poradu a taková porada je podle firemní šuškandy předzvěstí těch špatných zpráv... všichni do jednoho doufáme, že ten Černý Petr nebude končit v tašce v podobě výpovědi ..a myslím si, že i šéf a společník firmy v jedné osobě má problém rozdat karty .a Petrové jsou 4.. .

Píše se rok 2012, je posledního listopadu, brzy budou vánoce, venku poletuje sníh a já si domů nesu v kabelce Petra.. musím být silná.. doma už vědí, že ve firmě byla na závěr dne porada.. poslala jsem manžela domů dřív, předpokládala jsem, že se porada protáhne-nechtěla jsem ,aby čekal na parkovišti a vím, jak rád "čeká"

.. nečekala jsem kartu, jen praktické zdržení a domů přijela autobusem... alespoň mám čas si během půl hodiny vyčistit hlavu... ne s tím se tak lehce nevyrovnám.. . musím být silná... vždyť tohle je dnes normální .. firma má problémy.. musí udělat opatření a to, že jsi to ty, kdo si nese Černého Petra v kabelce není tvoje vina.. jen prostě bylas vytažena z klobouku.. ale podle jakého klíče??.. Ten neznáš a možná ho nezná ani šéf.. prostě společníci se usnesli na počtu a pak už to bylo dílem prvý, druhý, prvý, druhý...nemůžeme fungovat v tak hojném počtu... projekty a zakázky to už není to co to bývalo.. dostanete odstupné.. a paragraf na výpovědi nemluví o tom, že jste byli špatní nespolehliví zaměstnanci.. to tá doba, všeobecná krize, málo zakázek, malé zakázky?? nebo něco jiného??

Procházím podzimní smutnou zahrádkou a nasazuji optimistický výraz... rozhodla jsem se, že nebudu trápit své rodiče, zvláště maminka si tyhle pohromy dost zabírá, a protože obývají přízemní patro domečku, slyší i zvonek k nám do patra. Přichází mi otevřít a já mávám vesele rukou, že sice byla porada, ale vše OK.. přece jim nebudu kazit vánoce.. do práce budu chodit ještě v lednu a to bude dost času to šetrně vybalit....řeknete si "naivní"...to přesně mi řekne doma můj Bedřich s naštvaným obličejem. Čekala jsem pomyslnou podporu a útěchu. Bedřich je jiného názoru. Proč to tajit?? Rozpláču se a jdu dementovat svoji původní zprávu .. nic není OK. Tak a je to venku...od posledního ledna jsem bez práce a jdu se hlásit na úřad práce. Nedělní návštěva u maminky Bedřicha mi přihrála malou odvetu... na otázku babi co je nového .. kývám na manžela ...s tichými slovy.. "tak se hochu pochlup" .. mé rodiče si nechtěl šetřit a pro vlastní maminku máme jiný metr??? Hezky musí s pravdou ven... Nářky neberou konce, co budeme dělat a jak to zvládneme ... 3 skoro dospělé děti na studích.. tak to bude palba.. Babička je na zhroucení.
Vánoce budou neradostné, hodnota dárků omezená finančním stropem, atmosféra pro všechny háji.

Proč já?? Musím se s tím vyrovnat.. nic jiného mi ani nezbývá?? Mám jinou volbu? Nemám.. Musím začít hledat.. a hned.. než povylejzají ti mladí ze školy a přeskočí mne.. jsem sice středoškolák s praxí, ale ženská a tu lehce nahradí vysokoškolák bez praxe... nabušený vědomostma, ovládající nejen svou mateřštinu, ale i nejméně dva světové jazyky (no "ja iščo nemnožko gavarju pa rusky" - taky Štěpán Šafránek) a taky PC experti, kteří se rodí už s myší v ruce.. mne naučíli používat klávenici ne všemi deseti, ale tzv. obouruč.. rychlost nepřevratná a stupeň ovládaní PC- uživatel za minus4... občas mne ten krám nemá rád a jak se zasekne a odmítá provést operaci podle představ mých a tak volám doma děti-tedy ty mé přerosty, v práci IT specialistu...ale to už je osud naší generace,. takže ovládání PC by ještě chtělo zdokonalit.

Začala jsem už o víkendu podle různých webu na netu smolit životopis... mladá kolegyně, která má také výpověď mne po neděli ujistila, že musím k životopisu přiložit mé vlastní foto... ale foto současné mi při první selekci zaměstnavatele ublíží.. přesto se nechávám fotografovat .. hlava stačí a z 10 pokusů vybírám ten nejlepší. A začátkem prosince rozesílám první vlaštovky (doufám, že se mi na jaře vrátí v podobě jistého zaměstnavatele). Po novém roce - píše se rok 2013 - kolem 14.ledna si beru dovolenou a tři dny ... každý den jedno nejbližší město... klidně budu i dojíždět s přestupem.. nejbližší Příbram.. obcházím postupně firmy, kam jsem v začátku prosince poslala svůj životopis. Někde si docela popovídám i přímo s šéfem, ujistí mne, že kdyby se něco vyskytlo tak má můj životopis v šupleti po ruce a okamžitě se ozve. Do dneška se nikdo neozval. Zkouším sousední města. mám stejný úspěch nebo spíše neúspěch, jsem z těch odmítnutí rozladěná...

Je 1. února - pátek a scházíme se společně s dalšími dnes už bývalými kolegy na schodech před osmou u budovy pracovního úřadu.. nejsme jediní. Ale zato první.. u automatu v čekárně fasujeme první čísla a taky jsem hnedka voláni podle svého příjmení přiděleni k příslušné referentce, ale ouha.. jsem hned od dveří postupně vyhozeni a v čekárně kolektivně vyplňujeme snad desetistránkový dotazník.. na závěr snad chybí už jen číslo bot. Nálada na bodu mrazu.. kolega ještě volá domů na číslo účtu, kam nám budou po vyčerpání odstupného posílat almužnu od státu-podporu v nezaměstnanosti. Ten to nějak do důchodu doklepe... chybí mu 1,5 roku, ale co já .. 12 let tak to fakt asi nedám.
P.S. Píše se rok 2018 a dala jsem dnes pracuji sama za sebe (OSVČ)...