Hádka

Domácí hádka přerostla v žízeň
Tak jsem šel kde se na nic neptají a jen nosí. Po druhém se dostavil hlad.
Objednávám jídelák z kterého vybírám na hranici chutě a ceny. Biftek to tedy není.
Jím příborem, nejsem u mekáče.
Vše zapíjím již v průběhu exekuce.
Hnusná hádka a takový krásný prožitek.
Začínám si všímat okolo sedících hostů. Jsou tu samí exoti a musí mít něco co je spojuje být v této hnusné sídlištní knajpě.
Nechce se mi to přiznat a tuším co to může být.
Je to žízeň – ne ta obyčejná co lze uhasit vodou je to ta alkoholová.
Že bych byl taky notorik, ptám se sám sebe?
Ať už jím jsem nebo ne sedím dál a objednávám třetí.
To do mne nepadá jako předchozí. Mám však důvod sedět tu dále a naslouchat těm různým příběhům.
Vedle sedí pětice osob rozličného věku i vizáže. Lístek je plný čárek. Cigarety leží před každým z nich. Jeden má na sobě montérky je drobný vyzáblý, druhý je velký spíš obrovský a pupek má až u kolen, další má brýle a je velmi podobný Šípovi, čtvrtý kvádrista z brýlemi a pátý nejspíš důchodce.
Tlusťoch má obě ruce v sádře. Z hovoru vyplývá, že pracuje u policie. Honil prý pachatele a ten mu při dopadení přibouchl ruku do dveří u auta a druhé zápěstí si zlomil jak padal to tou bolestí. Montérkáč se tasí s příhodou jak chytil pachatele kradoucího mu z vozidla benzín. Odvedl ho na policii kde strávil čekáním přes sedm hodin. Pachatele pustily ihned po sepsání protokolu tedy zhruba za hodinu. Vyprávění se graduje. Popisují zkušenosti s městskou policií jak se dvě hodiny fasuje a vrací zbraň další hodinu zabere oběd. Kravaťák popisuje jak ho lapily ožralého v autě a po předání úplatku dojel do cíle své cesty.
Číšník se na mne usmívá a nosí jedno za druhým. Je tak ochotný. Škoda, že to není nakažlivé. Vzal bych sem manželku.