Sousedi

Na malé dědině na jihu Moravy žil Olda, řidič tiráku.Jezdil na Západ a neměl se na tu dobu vůbec špatně.Byl sice vždy několik týdnů pryč, projížděl Evropou křížem krážem , ale vždy se rád vracel za svojí ženou.Urostlý chlap kolem 30 let, knírek, začínající plešatost, nicneříkající kérka (vzpomínka na vojnu) a marlborka…

Bylo tomu jednoho parného léta.Jeho malá brunetka Helenka už netrpělivě vyhlížela z okna a chtěla mu sdělit radostnou novinu.Jenže Olda stále nikde.Hodiny utíkaly a najednou Oldův vůz zabrzdil skoro smykem před domem.

„Kde si byl tak dlouho?Měla jsme o tebe strach.“ Vypustila ze sebe, když její muž vstoupil do domu.Udýchaný a spocený popadl sklenici položenou na stole a z hluboka se z ní napil.

„Ahoj, Heli.“ Objal ji „Hrozná cesta.Itálie je plná Západních Němců.A seknul jsem se v přístavu.Taliáni tam maj teďka stávky a čekal jsem tam dva dny, než se něco dělo.Boha, já mám žízeň.“ Otřel si čelo a znovu se napil „A do toho ty vedra.V San Pietru bylo neskutečný horko, ještě větší než tady.Myslel jsem, že to auto uvařím a do toho v Rakousku začal blbnout chlaďák.Mám žízeň.Za chvíli příjdu“ dal ženě pusu a otočil se ke dveřím.

„Počkej!“ ohradila se překvapeně „Musím s tebou o něčem nutně mluvit“

„Heli, to počká.Řekneš mi to ráno.“ Dal jí druhou pusu, pohladil jí po vlasech a odešel

Došel do hospody, postavil se k baru a mávnul na hostinského.
„Hospodo.Dej na stůl a hned toč druhý.Mám žízeň, že bych se o ňu moh opřít.“

Podsaditý hostinský mu s úšklebkem podává přetékající pulitr a neodpustí si poznámku „Copak?Řidič ten tvrdej chlebá, co Oldo?“

Řidič jej v okamžiku zhltnul a vyměnil prázdný pulitr za plný.
„Pánové, já su tak rozhicovanej.“ Otočil se ke stolu štamgastů „Auto jsem málem uvařil, chlaďák mi začal vynechávat a Taliani blbnou se stávkama.Nahroutil jsem přes čtyři tisíce kiláků a jediný, co mě dokáže zchladit je to naše český pívo a mariášek.“

„Sedni si, Oldo.Však už jsme tu na tebe všici přichystaní, ale prvně si s náma dáš štamprlíčku.Jendovi se včera narodil kluk.“ Přivítal ho ke stolu jeden starší štamgast s panákem slivovice.

„A tak to nepohrdnu.Takovej klučina se musí pořádně podlejt.Tak na malýho.“ Připili si a poručil do druhý nohy „Jak se ten tvůj capart vlastně jmenuje, Jendo?“

„Karel.Po tátovi.“ Odvětil prvorodič.

„Dyť seš Honza, jak Karel, ty vole?“ podivil se Olda.

„A táta byl Karel.Na jeho památku.“

„Vidíš to, Honzíku.Copak nebožtík táta.To byl vždycky rovnej chlap.To je, kamaráde, moc pěkný, že si mu dal jméno po svým tátovi.To chce další štamprličku.Ty kadlátka jsou moc dobrý.“ Uznal Olda a znovu zavdal na přípitek



Dávno po půlnoci se linul přes dědinu zpěv všech možných písní.To Olda s novopečeným tatínkem odcházeli domů už ve značně podroušeném stavu.

„A vždyť je to pěknýýý, když máš kluka…..“ chytnul Honzu za rameno „…holky jsou k ničemu.Akorát ti ju odvede nějak cajzlovkej Pražák.Doma to neuhlídáš….kluka vybuduješ podle…podle sebe, ty vole.Chápeš to?To bude jednou takovej sekáč jako ty.Jako byl tvůj táta…nebo jakej byl můj táta….A jeho táta!“

Oba radostí začali zpívat až došli ke staré kašně na návsi.

„Oldo, ty seš tady největší sekáč.Jezdíš si na západ.Barák máš, peníze.Co já bych za to dal.“posteskl si Jan.

„A proč mi to neřekneš?Dyť já budu potřebovat závozníka…..jako traktorista si nevyděláš.“

Zakřičel bojovně Olda a vyskočil na kašnu.

„Dyš mě nepustěj kvůli tátovi.Na západ nemůžu“ povzdechl si Honza „mám blbej kádr“

„No jo, to je fakt.“ Plácl rozesmutnělého traktoristu, zavrávoral a spadnul do kašny.


Nad ránem se náš řidič probudil s hroznou kocovinou a boulí na hlavě.
„To byl panečku večer“ podrbal se na hlavě, vstal a odešel hledat ženu až došel na zahradu.

„Dobrý ráno.Ty pereš, Helčo?“

„Jo, ty blboune.Celou tvojí vejplatu.“

Olda najednou uviděl, že na prádelní šňůře nevisí prádlo, ale bankovky.
„Ježkovyvoči, co to je?“

„No, mě se tak ptej.Příjdeš si dom vožralej, mokrej a v kalhotech máš takovejch peněz.Seš ty vůbec normální.Když to neprochlastáš, tak to utopíš.“ Zakřičela naštvaně.Nejspíše i proto, že odešel včera do hospody, když s ním chtěla mluvit.

„Promiň mi to, Helčo“ dal jí pusu na čelo „Cos to vlastně včera chtěla?“

„Já ani nevím, jestli ti vůbec něco takovýho mám říkat, když seš takovej“

hladí jí po ramenech „Jakej jsem?“

„Blbec seš.“ Pověsila poslední bankovku, vytrhla se mu z ruk a utíkala směrem domů.Zůstal stát u houpajících se stokorun a pozoroval ji jak odchází.



„Táto, honem pocem“ volala polohlasem sousedka na svého muže.

„Co zas je?“ sykl naštvaně její muž.

„No, pocem, ti povídám!Tleto musíš vidět.“ A urgovala muže gesty.

„A co tam máš?“

„Podívej, co tam ten Olda s tou Helenou maj“ ukazovala prstem směrem k Oldově domu.

„To je mi teda panečku….Takovejch peněz!Voni musej mít tiskárnu doma a tisknout to ve sklepě.To jinak není možný.“podivil se.

„Já ti to ale vždycky říkala, že to s tím ježděním na Západ není jenom tak a tys mi nevěřil, tak tady to máš.“

„To sem ještě neviděl.“

„Vašku, ale zavolej bezpečnost!“

„Myslíš?A proč?“

„Protože ti to říkám.Nemůžem mít za sousedy gaunery.Dyť je to gauner!“

„Asi máš recht.“ Odběhl k telefonu „Bezpečnost?Chtěl bych nahlásit, že soused doma padělá peníze.Má doma tiskárnu a pak to sušej na šňůře.“
Soused plnil svoji občanskou povinnost.




Olda seděl na lavičce na zahradě, kouřil cigára a spravoval se lahváčem.
„Heli, tak už se nezlob“ volal prosebně na ni „Dyť já tři tejdny neměl ani kapku a z tý Itálie su celej vyprahlej a do toho se mladýmu Karbaníkovi narodil Kluk…..To se muselo zapít.To není jen tak, když se narodí chlapovi kluk.Však víš, že kdyby se nám narodil kluk, tak bysme to taky pořádně zapili.“

„Ty bys to zapil, já bych byla v porodnici“ zakřičela na něj stále naštvaná žena.

Olda se zvednul z lavičky a odešel za ní do kuchyně.Objal ji, políbil na tvář, něžně se usmál „Cos mi to včera chtěla, lásko?“

„Já ti to ani nemůžu říct, když seš takovej…“ sklopila zrak směrem dolů.Nechtěla a nevěděla jak to oznámit.

„Něco se stalo?“

Zvedla oči ze země, zadívala se na něj dlouze, sebrala veškerou odvahu a v tom někdo zabušil na dveře.
„Jdu otevřít“ otevřela dveře a za dveřmi stáli dva příslušníci veřejné bezpečnosti.Starší a mladší.

„Dobrý den.Bezpečnost.Musíme se podívat k vám na zahradu.Můžete nám ji ukázat?“ otázal se důrazně starší z nich.
Oldřich se zmohl na pouhé pokynutí namísto pozdravu a pozoroval ty dva, jak jdou do jejich zahrady spolu s jeho překvapenou ženou.

„Co to má bejt, Oldo?“ zeptala se Helena a objala ho.

„Nevím, a vůbec se mi to nelíbí.“ Odstrčil ji a šel rázně směrem k nim

„Co to má znamenat, pánové?“

„To byste nám mohl říct Vy, pane Karpíšek.“ Řekl starší ze dvou policajtů „Vaši občanskou legitimaci“

„Helčo, kde mám občanku?“

„Tady“ podala mu ji zcela rozmočenou.

„Tomu říkáte občanský průkaz?A co ty peníze tady?“

„Nezlobte se, ale manžel měl včera večer nehodu, upadnul do kašny.“ Začala jej bránit před příslušníky „A měl v kapse celou výplatu, protože spěchal z práce do hospody.Kamarádovi…Jeho kamarádovi Honzovi Karbaníkovi se narodil syn a všecky ty peníze si rozmáčel a já hloupá nevěděla.“ Sedla si na trávu a začala plakat „já nevěděla, že se to nesmí.Já mu je chtěla jen usušit.byly celý mokrý“seděla na trávě a plakala.

„Dostali jsme hlášení, milá paní, že máte doma nelegální tiskárnu na peníze.Že falšujete peníze“ řekl smířlivě ten starší.Mladý příslušník zatím pozoroval a přepočítával bankovky

„Ha, tak to byla ta svině vod vedle.Tak pánové“ rozčílil se Olda, popadnul staršího příslušníka za rameno a ukazoval na stavení za plotem. „Na toho si máte posvítit.To je šmejd.Sám pálí chlast a udává a ještě si vymejšlí.“ Rozhořčeně gestikuloval a mával rukama směrem k domu souseda.“Ve sklepě to má.Pálí a stáčí to tam.“

„A ty bankovky podle Vás nejsou falešné?“ptal se starší.

„Ty jsou poctivě vyježděný do poslední koruny.Jsou to tisíce poctivejch kilometrů.Spocený záda, uvařený auto v Italii a porouchanej chlaďák v Alpách.To jsou těžce vydřený peníze.Ne falešný, na to vemte jed!“ stál si hrdě Olda za svojí výplatou.

„Dobrá tedy.Ty bankovky ještě prověříme.I toho vašeho kamaráda musíme prověřit.Jakže se jmenoval, milá paní?“ velmi klidně spustil starší příslušník směrem k Heleně, aby ji apsoň trošku uklidnil.

„Jan Karbaník.“ Odvětila stále plakající Helena.

„Prověříme ty vedle?“ zeptal se mladší příslušník svého nadrřízeného .

„Budem muset.Jde o závažné obvinění .Sem se ještě vrátíme.Bankovky máš spočítané?“
Mladší kývnul a oba horlivě vyrazili směrem k sousednímu domu.



Za hodinu k domu souseda přijela další dvě auta VB.Olda s Helenou stáli v otevřených vratech na návsi, která se pomalu plnila ostatními domorodci a pozorovali jak policisté z domu vynáší láhve, demižony a souseda v poutech.Jeho žena brečela.Pozorovali ten cirkus a Olda se smál pod vousy kouříc svoji zápaďáckou marlborku.

„Tak to vidíš, Heli.Na každou svini se vaří voda.Ve sklepě má palírnu a mě chtěl udat za moje těžce vyježděný peníze.Šmejd jeden závistivej.“
Odpliv si a usmál se na svoji krásnou ženu.

Helenka se usmála a konečně mu mohla říct to, co chtěla už včera.
„Budeš táta, ty můj Oldo jeden.“