Starý pán

Bože prosím, dej ať odejdu ze světa rychle a bezbolestně.Dej prosím ať nejsem napojen na kapačky, ležící, odkázaný na druhých.
Nelpím na dlouhověkosti, a tak Tě prosím, nenech mě Pane Náš žít za každou cenu, za cenu, že budu ležet a podemnou budou pleny pro seniory.
Znal jsem chlápka, který si užíval až do vysokého věku.Byl relativně zdráv a denně chodil na pár pivek.Bydlel v Pikovicích v malém srubu a neměl nikoho nežli své přátele z hospůdky.
Z hospůdky to měl do svého srubu tak tři, čtyři kiláky a tuto cestu zvládal každý den a to i v zimě, kdy na teploměru bylo hodně pod nulou.
Často mu kamarádi říkali, aby ve vysokých mrazech do hospůdky raděi nechodil, a hlavně aby si nesedal na své cestě na dřevěnou lavičku, která byla v lese zcela osamělá, no zkrátka, aby neusnul a nezmrzl.
Když jsme přijeli pod širák do Pikovic, první cesta vedla do této hospůdky.Bylo to tak nějak koncem dubna, a čtyřicet kiláků od Prahy byla ještě pěkná kosa.
U píva jsme se dozvěděli smutnou zprávu, a to, že náš starý pán již nežije.
Našli ho v lednu jak sedí zmrzlý na zastrčené lesní lavičce, pod kterou se válela prázdná lahev od rumu.
S odstupem času jsem si dnes skoro jist, že nechtěl skončit v nějakém zařízení, kde bude na milost či nemilost zdravotníků.
Na zmrzlém ojíněném obličeji prý měl klidný úsměv.No, taky řešení jak se vyhnout tomu co si nepřejeme.