PODIVNÉ PROBUZENÍ

Ležím v posteli a jediné co cítím je bolest hlavy a podivný zápach co se line místností. V puse mám jako v polepšovně a břicho mě bolí jako bych se vrátil z dovené z Egypta. Naštěstí jako zkušení opilec a ožrala, mám vedle postele připravenou sadu první pomoci. Kolu, prášek na hlavu a kýbl s hadrem, který byl díky bohu nepoužitý. Ztímco v křeči popíjím kolu rozhlížím se po místosti a snažím se vybavit si co jsem porváděl předešlou noc. To co je pro někoho jenom bordel v pokoji, jsou pro mě střepy vzpomínek co jsou rozmetány po celé místnosti. Úkol je jasný. Musím pozbírat střepy a poskládat smysluplný obraz toho co jsem minulou noc prováděl.

Jak tak sedím a rozhlížím se kolem sebe, zaujala mě jedna podivná věc v mém pokoji. Přemýšlím. Asi po pěti minutách pozorování a dumáním nad oné věci jsem došel k jisté otázce. Kdo mi kurva nasral na židli.

To není možné. Přeci jsem si nenasral na mojí zánovní židli. To musel udělat někdo jiný. Někdo tu musel přespat, nasrat mi na ždli a pak se s brekotem vytratit pod rouškou tmy. Ano, to je ono, alespoň jsem dělal vše pro to abych téhle historce uvěřil. Ale něco tu nehrálo. Nikdy si niho domů nevodím. Nikdy bych nedovolil neznámé osobě narušit mé soukromí mého bytu. Ale to nebyla ta největší záhada co se tu v noci udála, ale o tom jsem ještě nevěděl.

Konečně jsem uklidil ten hnědý „dortík“, aspoň tak jsem to pojmenoval aby úklid byl menší utrpení, je uklizený. Při likvidaci dortíku jsem postřehl zvláštní věc. Vůbec nesmrděl. Tak co byl ten zápach co jsem cítil když jsem se probudil ?

Jak tak sedím a jím svojí vyprošťovací česnečku, upoutala mojí poroznost váza co ležela na zemi. To by nebylo nic zvláštního prostě váza co odpočívá na podlaze. To co bylo prapodivné bylo že byla řástečně rozbitá. Hrodlo bylo z části ulomeno a celé od krve. Ale na koberci nebyla ani kapka krve. To znamená že se nemohla zorbít v této místnosti, říkla jsem si a při uvařování jsem vzpomínal na hodiny strávené sledováním Columba. Čí je to krev, jak se tam dostala a kde se tu vzala ta váza. To byly otázky co se mi honili hlavou.

V rohu místnosti jsem si všiml páru bot. Asi jsem si je zapomenul sundat když jsem se dokulil domů, ať už jsem se kulil odkudkoliv. Když jsem se uklízel do botníku něco mě zarazilo. Boty vypadali krapek jinak. Byly to moje oblíbené černé Vansky, ale byly nějaké menší. Opravdu jsou menší. Tohle je velikost 10 a jám mám velikost 13. Co se to dějě proč tu jsou cizí boty, proč mám nasráno v pokoji a co ta váza, vždyť já nesnáším kytky tak kde se tu vzala. Otázek bylo čím dál víc a já nebyl ani o krok blíž k odhalení událostí co se tu pře několika hodinami událi.