Vysněné vánoce v Rakousku

Přijeli jsme s Milanem a pejskem Lukem do chaty u rakouského jezera Attersee, kde jsme si naplánovali strávit vánoce.
Paní domácí nám všechno ukázala a neopomněla zdůraznit, že krásná kachlová kamna jsou stavěna původním stylem s průduchy, kde proudí teplý vzduch, který pomalu prohřeje všechny kachle. Nesmí se proto příliš přikládat, aby nedošlo k hromadění plynů, které by mohly bouchnout a poškodit kamna. V duchu jsem si říkala, nejsme přece malý, tak proč s tím dělá takové štráchy. Paní domácí byla upovídaná a vyprávěla, jak žijí. Říkala, že manžel je nemocný, ale pořád chodí do práce a je z toho celý vynervovaný. Ubytovali jsme se, chata byla moc pěkná, voněla včelím voskem a čišel z ní konejšivý poklid. Na zdích visely dobové fotografie, vypovídající o časech minulých. Náš pejsek si všechno očuchal a bylo vidět, že se mu tady líbí. To je vždycky dobrý signál, protože někde se mu vůbec nelíbí, cítí asi negativní energie.
Pomalinku jsme přikládali do kamen, které začaly vydávat hřejivé teplo. Na to, že zítra měl být štědrý den, všude byl klid a lidé v okolních domcích se klidně připravovali na svátky. Venku byla večer tma jako v pytli, nač zbytečně svítit. Druhý den jsme šli na výlet, abychom poznali okolí, sněhu tento rok moc nebylo a tak ani Luk s jeho krátkýma nožkama neměl žádný problém. Štědrý večer byl jako z Ladovy pohádky. Trochu sněžilo a všude byl naprostý klid. Tak to jsou vánoce, jaké jsme si vysnily.
Druhý den trochu přituhlo a Milan přiložil víc, než doporučovala paní domácí. Oheň se vesele rozhořel a pak se najednou ozvala rána, kamna zaduněla a ve mně hrklo. Tak a je to tady. Ne nadarmo paní domácí upozorňovala jak topit. Prohlíželi jsme kamna, a zdálo se, že se nic nestalo. Pouze napojení do komína bylo nějaké popraskané. To jsme věděli, že je asi zle. V duchu jsem si představila nervózního domácího, a jaké s tím budou obstrukce. Ještě, že máme pojištění proti způsobené škodě. Tím jsme skončili s topením v kamnech. Vyhlíželi jsme domácí, ale ti odjeli na vánoce k dětem. No nic, budeme topit naftovými kamny a pak se to bude muset vyřešit. Přesto nám každý pohled na kamna připomněl, že jsme úplní pitomci. Funkčně nebylo nic poškozeno, a tak se Milan snažil povrchové praskliny na kachly s využitím svého malířského talentu zakamuflovat, ale při bližším ohledání, nám bylo jasné, že budeme muset s pravdou ven. No co budu povídat. Vyžrali jsme si to až do dna a bylo po poklidu. Za dva dny nám navíc přestala hořet i naftová kamna a naštěstí se vrátili domácí. Zavolali jsme s prosbou o pomoc, že nám nafťáky nefungují. Pan domácí kupodivu přišel úplně v pohodě, pročistil trysky a kamínka zase vesele hořela. Dodala jsme si odvahy a říkám mu, že máme asi problém s kachlovými kamny. On na to kouknul a říká, to je v pohodě, to už bylo a stává se to každý rok, tak pak jenom vyměním kachli a je to. Nic se neděje. V tu chvíli nám spadl kámen ze srdce a mohli si konečně v klidu užít vánoce. Domů jsme přijeli odpočatí a o jednu zkušenost bohatší. Ale že bychom si příště dali větší pozor, to je na další vyprávění.