BÁSNÍK A KNIHA

Dlouhých dvacet pět let Básník sestavoval sbírku svých básní. Celé čtvrtstoletí knížku zbavoval plevele a každý ponechavší verš pečlivě vybrušoval. Když se po mnoha korekturách utvrdil, že sbírka je naprosto dokonalá a snadno obstojí v konkurenci, panující na knižním trhu, rozeslal kopie jejího rukopisu do všech vydavatelství poesie. Několik nakladatelů Básníkovi odpovědělo, že kniha je sice znamenitá, nezapadá však do filosofie jejich firmy, či že se ji přes nejlepší vůli nepodaří vměstnat do velice napjatého edičního plánu. Většina nereagovala vůbec. Básník nicméně nepoklesl na mysli a usmyslel si, že sbírku vydá sám, vlastním nákladem. Další rok šetřil tím způsobem, že si k jídlu kupoval pouze nejlacinější instantní polévky a mražené pizzy v akčních výprodejích, a silně omezil návštěvu hostinců, kam si vždy chodíval pro inspiraci; když už do své oblíbené hospůdky přece jenom zavítal, poručil si jen slabou desítku. V zimě pak Básník přiškrtil ústřední topení a raději si navlékl spodky a svetr. Po roce vybral pokladničku a s rukopisem knížky se rozejel do tiskárny, odhodlaný k nákladu ve výši celých padesáti kusů! Tisk trval týden a po uhrazení všech výdajů Básníkovi nezbylo ani na instantní polévku, natož na desítku. Nezoufal však, jist si, že se mu investice v krátké době navrátí. Rozhlásil vydání knihy mezi přáteli, odezva byla ale nulová – prózu by Básníkovi kamarádi snad ještě zkousli, avšak poesie v dnešní nepoetické době? Básník se nevzdal, stále doufaje, že nějaká cesta k prosazení jeho díla musí přece existovat. Rozeslal organizátorům literárních podujetí svůj životopis s tučně vytištěným upozorněním na vydání výběru z celoživotní tvorby včetně četných ukázek. Několik serioznějších pořadatelů Básníkovi odpovědělo, že bohužel všechny akce tohoto druhu jsou na velmi dlouhou dobu dopředu obsazeny, kdyby však náhodou některý z účinkujících odřekl, dají mu vědět. Většina nereagovala vůbec. Ani v této situaci Básník nepropadl malomyslnosti a rozhodl se, že si své autorské čtení uspořádá sám. Vypůjčil si peníze od lichváře, pronajal nevelký sálek v kulturním domě, nechal vytisknout a vylepit objemný balík plakátů, zvoucích na ten večírek, koupil několik táců chlebíčků a lahví bílého i červeného vína. Angažoval také písničkáře s kytarou, který se měl postarat o hudební stránku programu. Vstup byl samozřejmě zdarma. Půl hodiny před avizovaným začátkem mělť Básník všechno nachystáno, padesát židlí rozmístěno, víno rozlito do padesáti skleniček. A už kdosi vchází do dveří! Básník se s širokým úsměvem vydává uvítat prvního hosta, jímž je – písničkář. Nikdo víc se nedostavil a Básník celou zimu přežil ve spodkách a svetru na instantních polévkách a zmrazených chlebíčcích z autorského čtení, aby splatil dluhy. Na pivo už nechodil vůbec. Oněch padesát kusů Básníkova životního díla spočívá v kartonové krabici pod jeho postelí. Kdybyste náhodou projevili zájem, určitě by vám udělal dobrou cenu.