Panelák

Julinku zase probudilo jedno z hlasitých hulákání. Ozývalo se kousek od jejich domu, kde provozovala pivnice s vinárnou nahoře.

Tyhle opilecké výkřiky do noci, byly obyvatelům domu, už dobře známy.
Většinou byly slyšet po zavírací hodině, to když opilci posilněni notnou dávkou alkoholu, nechtěně opouštěli svá místa od stolů a hracích automatů.

Julinka byla 15 letá dívka, menší postavy, černých dlouhých vlasů a hnědých očí po mamince. Povahou byla introventní.
Její maminka, čerstvě rozvedená, pracovala jako prodavačka. Rozvedená po 20 letech společného a nespolečenského života.

Viníkem rozvodu s otcem, byl alkohol a chorobné hraní automatů, což způsobovalo mimo jiné také to, že jejich lednice, zela často prázdnotou.
Do školy si Julinka musela často chystat svačiny sama. Stávalo se, že to byl jen suchý chleba, vždy dva plátky, aby to nevypadalo, že uvnitř není žádná náplň.

To už ale skončilo, teď s maminkou začínaly zase od znova...
Julince tahle změna určitě umožní v klidu studovat na škole, kde byla právě čerstvě přijata.

Přetočila se na své posteli s přáním, aby tyhle zvuky a pazvuky, už nikdy nemusela poslouchat.
Dobře si uměla představit z vlastní zkušenosti, co bude následovat, když přijdou tihle agresivní pijani domů.
Kravál, hádky, rozbité věci, nábytek, úprk v nočních hodinách s mámou ke známým. Deficit spánku a porouchané nervy.

Tohle už konečně zažívat nemusím, myslela si, a s radostí si ještě jednou přečetla dopis ředitele, který ležel na jejím nočním stolku, snad už stokrát přečtený.

Netrvalo dlouho, když uslyšela na chodbě známý hlas.
Patřil sousedce, které se říkalo zpěvačka, bydlela o 9 podlaží níže.
Druhý hlas byl neznámý, zněl tiše a byl mužský.

Ještě předtím, než vešli do domu, byl venku slyšet zpěv a smích.
Ve zpěvu kraloval ženský hlas a falešně vůbec nezněl.

Později, v nižších patrech už byla slyšet jen hádka.
Nebylo slyšet o čem, jen výkyvy v hlase naléhavost, že byla vážná. 

Střídavě byl slyšet křik a pláč.

Ty, které hádka vzbudila čekali, co se bude dít a kdy tohle milenecké divadlo konečně skončí.
Většina sousedů o jejím randění s 18 letým sousedovic synem věděla.

Jen Julinka o svém spolužákovi ze stejné základní školy nevěděla zhola nic.
Jeho tatínek, který ho vychovával už několik let sám, také o ničem netušil...

Maminka Julinky rozhodnutá, že už už zakročí a sousedku usměrní.
Tu noc ale nikdo neotevřel ani nezakřičel zpoza dveří.

Pak nastalo ticho, byl slyšet jen přivolaný výtah, který pak sjížděl do nižších pater.
Všichni už mohli zase klidně spát. Konečně!

Ráno, cestou do školy si Julinka výtah už nepřivolala. Seběhla tedy 17 podlaží.

V přízemí bylo nezvyklé rušno.

Všude se tam pohybovala policie.
Ve chvíli, když Julinka procházela kolem otevřeného výtahu, uviděla tam na zemi ležet bezvládné, mrtvé tělo pobodané sousedky.

Výslechem sousedů, kteří měli byty právě na stranu k restauraci, vše nejen slyšeli ale také věděli, o koho se v noci vlastně jednalo.

Jak to má člověk poznat? Kdy by se měla volat policie? 

Když se noční návraty z hospod tolik podobají, stejně jako vejce vejci.

Cestou z hospody domů, se milenci začali hádat, to kvůli mladíkovu žárlení.
Později si povídali v prostorách u schránky a pak se zase pohádali.
Její milenec byl o 35 roků mladší a ona vdanou paní. Měla mít už rozum.

Bohužel, přesto došlo k zbytečné vraždě a zpackanému, životu.

Vyděšená a ještě nic nechápající Julinka, vyběhla z prostoru chodby ven.

Přála si, navždy zapomenout na ten hrozný pohled.