Obvyklý scénář věcí, které po určitou dobu vlastníme, než změní různou, ale hlavně nedobrovolnou formou majitele. Každému se to někdy stane s větším či menším následkem a emoce jsou dané situaci přiměřené. Nejhorší je, když nás okrade státem podporovaný podnikatel a tam obrana neexistuje.
U domů v naší obci, než došlo na rekonstrukci chodníků, byla od každé okapové roury odvedena dešťová voda železnou traverzou profilu U přes celý chodník až do rigolu. Ty traverzy přesahovaly cca 15 cm. Před rekonstrukcí chodníků začaly v obci traverzy mizet díky „nočním sběračům“, kteří pod rouškou noci a dokonalému maskování bez nutnosti použití krému na zabarvení nebo škrabošky jakou používal Zorro, traverzy přemísťovali do nejbližších sběren surovin. Ta naše traverza byla lehce přibetonována k patě domu, díky čemuž vydržela v ulici nejdéle, protože se ji sběračům nepodařilo napoprvé vypáčit. Ráno, když jsem to zjistil, mě napadla taková „klukovina“, kterou jsem ihned zrealizoval. Stačili na to dvě věci; entomologické špendlíky a samolepící gumová páska. Do té jsem špendlíky zapíchal a posléze s hroty ven nenápadně přilepil na spodní stranu traverzy. Špendlíky vidět nebylo. Správně jsem předpokládal, že když se jim to nepovedlo napoprvé, že použijí větší sílu bez studie oné traverzy, jelikož je známo, že co nejde silou, jde ještě větší silou. Stačilo, že byli dobře informováni o blížící se rekonstrukci chodníků, se kterou takto chtěli obci pomoci bez požadavku na mzdu, ze které by museli zaplatit daň. Ráno moje první kroky vedly v očekávání na chodník. No a našel jsem tam dvě věci, traverzu na svém místě a pod ní malou kaluž krve. A od té doby byl pokoj. Nejsem sadista ani rasista, ale dobrá práce vždy uspokojí.