Tehdy i dnes

Vlastně je mně do pláče z chladu u srdce, jelikož Vím na 250%, že pravděpodobně zůstanu sama navždy a ani omylem nestanu se Tvým hříchem, protože kdysi jsem jen tři roky byla šťastná, a hlavně jsem měla v Tobě přítele a věrného kamaráda. 

Bylo tolik osvobozující, že nikdo z Vás (mých jihomoravských přátel) neznal mou rodinu.

Děkuji, že jsi mě bral jako individualitu.

Až do smrti budu v nejkrásnější komnatě (přihrádce a šupleti) svého srdce mít jen a jen Tebe. Ivane, ty ani nevíš, jak moc jsi mně toho dal a naučil do života. Jeden handicap mám však stále a to ten, že zůstávám až moc odlišná a do týhle "zkurvený" doby se absolutně nehodím. Už neuvěřím oné chiméře, že bych někomu mohla připadat nejen chytrá, ale i nepatrně hezká.

Chybí mně dnes a denně čím dál více pohled do těch Tvých něžných a vřelých hnědých očí.

ZÁLEŽÍ MNĚ NA TOBĚ STÁLE A NAVŽDY.