Smetiště

Smetiště. Bylo mé bydliště. Býval jsem profesionál, našel jsem cokoliv, co za něco stálo, či k něčemu bylo. Nemá to nic společného s dnešním lovením v popelnicích bezdomovci. Změnil jsem své teritorium. Lovím ve sběrnách a bazarech, někdy v inzerci. Nikdy dopředu nevím, co ulovím. Je nutné mít představivost, materiálové, technické, obchodní i praktické znalosti. Pak se můžou rodit krásné věci. Hezčí než ty současné, totiž s duší a historií. Se zračením lidské dovednosti umu a píle. Pro mě to bylo lepší než Merkur Lego. Vdechnu život lustru, lampě, kolu, brusce, motorce, fréze, pumpě, trkači. Rozdýchám letlampu, postřikovač, traktor, auto, gramofon. Je to můj boj, který vedu s dobrým skóre. Jsem totiž profesionální fušer. K tomu všemu si čtu a vyzvídám, o všech těch technikách. A zkouším je v praxi. Neustále zas a zas. Bavím se tím vším. Nic moc jiného neumím. Desítky tisíc položek v hlavě mám. Poznám je po hmatu, váze, hrubosti, zápachu, stoupání, tvrdosti. Poznám kvalitu stroje v běhu podle chvění, otáček, řezu, špon i hoblin. Umím posoudit kvalitu hadice podle složení, tuhosti, síly, pružnosti. Hodinky podle chodu, stroje i ciferníku. Ještě pořád se mám co učit. A v softwaru pitomého telefonu se nevyznám. Ten totiž na tom smetišti tenkrát nebyl. Proto jsem ten debil...